Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je čtvrtek 27.4.2017, svátek má Jaroslav 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 497
Registrovaní čtenáři: 1752
Publikovaných článků: 12080
Komentářů: 10708


Měření



ZMRZLINÁŘ – Katri Lipsonová – třígenerační skládanka bez konce

16.06.2014   Stanislav Polauf   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Román ZMRZLINÁŘ získal Cenu EU za literaturu 2013. Z valné části se odehrává v Československu počínaje válečnými roky a konče začátkem devadesátých let. Jak nás vidí mladá finská autorka a bude složitá struktura románu přístupná českému čtenáři?

Jsou knihy, které přečtete jedním dechem. Slova plynou v návaznosti, děj se plynule rozvíjí, postavy prožívají své příběhy a čtenář je zkušeným autorem přenesen do jiného světa, který ho zcela pohltí. Takový román, pokud vás zaujme,  dokážete přečíst na jeden zátah. Pak jsou romány splétající několik dějů, postavy se střídají a všelijak proplétají a jako čtenář musíte bedlivě sledovat vývoj i smysl čteného s tím, že se občas vrátíte v textu zpět. To je dílo, které vyžaduje čtenářovu spolupráci (vzpomeňte třeba na šest žánrově odlišných příběhů odehrávajících se v různých časech v Mitchelově ATLASU MRAKŮ).  A pak jsou romány, které s čtenářským  přístupem plánovitě počítají. Nutí ho domýšlet, kombinovat, hledat souvislosti a utajené významy. Pokud čtenář na podobnou autorskou hru přistoupí, může se dočkat mimořádného čtenářského zážitku. V opačném případě knihu znechuceně odloží.

Proč tento úvod? Finská autorka Karin Lipsonová předkládá svým ZMRZLINÁŘEM několik příběhů, několik prostředí i několik postav. Vždy se na část příběhu i na jeho aktéry letmo podívá a pak je buď zcela opustí nebo je zobrazí v jiné poloze. Nedořečenost je základním atributem jejího románu a je na čtenáři jak si jednotlivosti složí dohromady.

V úvodu je velice stručných větách a dialozích nastíněno natáčení filmu, v němž režisér odmítá dát hercům scénář a hodlá natáčet netypicky chronologicky. Hlavní herci Martin a herečka, jejíž jméno snad nikdy nepadne (a autorka o ní píše jako Ženě) se snaží splynout s postavami Ester a Tomáše Vorzsdových, kteří utíkají před Němci a najdou úkryt u jisté paní Němcové. Ta netuší, že nejsou manželé, oni sami nevědí, kdo je ten druhý a jaké má úmysly. Druhá, poměrně dlouhá část knihy, popisuje několik týdnů úkrytu nesourodé dvojice. Následuje (řečeno filmovým termínem) střih - režisér se seznamuje s tajemnou Ženou, která stále dokola chodí na film ZMRZLINÁŘ. Jaké jsou vztahy mezi osudy ženy ve filmu, Ester a olomouckou občankou – to si čtenář musí složit, stejně jako postavu beznohého muže, která se románem  několikrát mihne (je to ten muž, s nímž Ester utíkala, je to muž olomoucké ženy, je to…? Ale to je právě to, co nelze doříci a musí se to nechat na čtenáři.

V okamžiku, kdy si myslíte, že vztahy mezi postavami chápete a rádi byste znali jejich další osud přijde střih. Konec, jdeme dál – tentokrát o hezkých pár let dopředu. Do popředí se dostává příběh Jana Vorzsdy, s otcem bez nohy a s matkou, která po válce s ještě malým chlapcem tak často chodila na jeden film. Kapitola se jmenuje Pochodeň číslo Nula - Jan žije smrtí Jana Palacha a setkáme se s ním v okamžiku, kdy kupuje v Bílé labuti kanistr a je vyslýchán. – Střih – Z baladicky laděné kapitoly Mořské panny pochopíte, že Jan emigruje do Švédska. Hned na lodi se ho ujme skupinka mladých dívek, z nichž ho získá znuděná Kerstin.  Opět střih a dvojice manželů právě prochází drastickou manželskou krizí okořeněnou útěkem jejich dcery Gunilly do Československa. A závěrečné kapitoly jsou pak vylíčením soudů Gunilly, která se naučí první české slovo ZMRZLINA a pokouší se u nás žít. V olomouckém podnájmu se seznamuje s dopisy, které chodí dříve ubytované Mileně a psané jistým vojákem Petrem a trvá to tak dlouho, až se sama s Milenou ztotožní a každý voják jménem Petr bude jejím milencem.

Snad z toho malého a neúplného nástinu je jasné, že to hlavní, s čím autorka přichází, je ztotožňování, splývání postav. Nikdo není tím, čím je, ale vždy může být někým jiným (ale také nemusí), nikdo neví, zda děj se odehrává ve skutečné realitě nebo jde o část scénáře filmu. Je to jakási hra na pravdu a fikci, skutečnost a představu. Stejně jako skutečné postavy se mění ve filmové a obě role splynou, stejně přebírá Gunilla osud své předchůdkyně. Tady se už nerozlišuje, co je pravda či co není, co je skutečný příběh a co autorská licence. Obě role splývají dohromady v jeden celek, fiktivní život se může ukázat jako skutečnější než ten skutečný a skutečný může být právě tak fiktivní. Lámej si hlavu čtenáři, splétej všechny osudy dohromady, tahej za nitky případných souvislostí a spoj je do třígeneračního románu jedné rodiny. Nebo si je vykládej samostatně, domýšlej konce, kterých se tu od autorky záměrně nedostává. Umělec má právo si s tebou hrát, ale ty máš právo buď hrát s ním nebo hru odmítnout.

Čekal bych, že část odehrávající se ve Švédsku a ta česká bude mít více spojovacích bodů, možná jsem byl trochu znechucen popisem české reality, která je z pohledu finské autorky drsnější a nepříjemnější než jsme ochotni si připustit. A také bych pro vydavatelem slibovaný čtenářský zážitek potřeboval „opravdovější“ postavy, ne jen takhle schematicky naznačené a navíc nejednoznačné. Postavy, které by měly svoji psychologickou hloubku, postavy, které by se dějem a událostmi měnily, přetvářely se, dozrávaly – ne jen krátce načrtnuté a hned autorkou opuštěné. Ale to je pocit, který bych nerad vsugeroval potencionálnímu čtenáři, který může být zcela opačného názoru, stejně jako je zjevně i část kritiků, kteří zatím o knize psali.

Katri Lipsonová (*1965) je finská lékařka a dnes také spisovatelka. Žije s rodinou ve finském Vantaa. Její debutový román Kosmonaut byl nominován na Cenu Finska v roce 2008 a vyhrál Cenu za debut Helsingin Sanomat v roce 2008. Za román ZMRZLINÁŘ získala cenu EU 2013 za literaturu. Nedávno navštívila ČR. Při návštěvě uvedla, že do Prahy přijela poprvé ve svých devíti letech, zde v Malostranské besedě si v polovině devadesátých let našla manžela. Po básních se do prózy pustila až v náhlém návalu inspirace v Olomouci  v létě roku 1990.

Fota: argo.cz
***************************************************************** 
Katri Lipsonová: ZMRZLINÁŘ
Z finského originálu Jäätelökauppias přeložil Vladimír Piskoř.
Vydalo nakladaatelství Argo Praha roku 2014
 








Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2632 s