Tuto nemoc měla následujícího roku poznat i celá Evropa, jako první Itálie. Mor se brzy šířil i dál, do Francie. V Marseille zemřelo 50 až 60% všech obyvatel, v Montpellier přežilo jen sedm ze 140 dominikánských mnichů jednoho z tamních klášterů. V Avignonu poradil slavný chirurg Gay de Chauliac papeži Klimentovi VI., aby se zachránil útěkem. Sám zůstal a nakazil se, po šesti týdnech se ale zázračně uzdravil. Papež přečkal epidemii v Římě. Celou dobu seděl mezi dvěma rozdělanými ohni a vedro bylo tak veliké, že se k němu nedostala žádná z blech, které mor přenášely. Do Anglie se černá smrt dostala spolu s nákladem červeného vína z Bordeaux. Mor zahubil asi třetinu (možná i více) obyvatel Evropy (ve Skandinávii dokonce dvě třetiny). Historici odhadují, že první vlně epidemie padlo za oběť až 25.000.000 obyvatel Evropy. Epidemie řádila obvykle šest měsíců, pak sama od sebe ustala. Po čase se však vracela a hubila další tisíce a miliony obětí.

Podle církve byla černá smrt božím trestem za hříchy lidstva. Středověcí lékaři (jednoho takového lékaře, kteří přicházeli k nemocným, lze vidět na obrázku) dávali vinu spíše postavením planet nebo následkem zemětřesení. Lékařská fakulta pařížské univerzity zdůrazňovala, že ,,požívání olivového oleje má smrtící následky... Koupání škodí zdraví. Lidé si musí uchovat cudnost, pokud jim je život drahý“. Jiní věřili, že vzduch ,,ztuhl“ a musí být rozhýbán hlasitým zvukem. Zvonili proto na zvony, stříleli z děl a v místnostech vypouštěli ptáky.
Nakonec lékaři buď pochopili podstatu nemoci, nebo se tak alespoň chovali. V Miláně poradili vládnoucímu rodu Viscontiů, aby zazdili okna a dveře všech domů, ve kterých se objevili nemocní, i když současně zabijí i zdravé členy rodiny.

V roce 1894, po epidemii v Hongkongu, švýcarským lékařem Alexandrem Yersinem identifikován morový bacil (Pasteurella pestis). Mor je nemocí krys a dalších hlodavců, šíří ho na nich parazitující blechy. Když krysy chcípnou, hledají blechy nové hostitele, a to i lidi. Laboratorní myši zemřou po infekci třemi bacily, blecha jich přitom může během jednoho kousnutí uvolnit až 24.000. Bakterie jí totiž ucpou zažívací ústrojí a neustále se množí. Proto je každé další kousnutí nakažlivější. U člověka má nemoc několik forem. Nejčastější je dýmějový (bubonický) mor. Ten se vyznačuje vysokými horečkami a velkým a bolestivým zánětlivým zduřením (zvaným ,,bubo“) ve tříslech a v podpaží. Při septickém moru proniknou bacily do krevního oběhu. Oba tyto typy jsou způsobeny přímo kousnutím blechy. Smrtelná fáze přichází ve chvíli, kdy bakterie moru infikují všechnu krev a z hlízového moru (přežije 20 – 60% nakažených) se stává plicní. Ten je daleko nakažlivější, zabíjí za čtyři dny (úmrtnost je 99,9 % = proto je společně s nemocí AIDS zapsán v Guinessově knize rekordů). Plicní mor byl vysoce nakažlivý především v přeplněných, špatně větraných budovách. Proto byla ve středověku tak velká úmrtnost v klášterech (ve francouzských františkánských klášterech v Marseille a Carcassone zemřeli všichni mniši). Podle tmavých skvrn (černé puchýře - hlavně na rukou) je nemoc často nazývána černou smrtí.    

Svědectví italského kronikáře Agnola di Tura roku 1348 hovoří za vše:    

"Umírání začalo v Sieně v květnu. Bylo to ukrutné a strašné; a nevím, kde mám začít vyprávět o ukrutnosti a způsobech nemilosrdnosti. Téměř každému se zdálo, že musí oněmět při pohledu na tu bolest. A lidskému jazyku je nemožné vylíčit tu strašnou věc. Vskutku každý, kdo nespatří tu hrůzu, smí být zván blažený. A oběti umíraly téměř ihned. Otékaly pod pažemi a ve slabinách a padaly k zemi mrtvy během řeči. Otec opouštěl dítě, žena muže, jeden bratr druhého; neboť tato nemoc, zdálo se, zachvacovala dechem a pohledem. A tak umírali. A nedal se nalézt nikdo, kdo by zakopal mrtvého za peníze nebo kvůli přátelství. Členové domácnosti nosili své mrtvé do příkopu jak jen mohli, bez kněze, bez bohoslužby. Ani zvony za mrtvé nezněly. Na mnoha místech v Sieně se vykopávaly velké jámy a plnily množstvím mrtvých. A umírali po stovkách ve dne v noci a všichni byli vhazováni do těch jam a zahazováni hlínou. A jakmile se tyto jámy naplnily, vykopávaly se další. A já, Agnolo z Tury, zvaný Tlustý, jsem vlastníma rukama zakopal svých pět dětí. A někteří byli jen tak málo pokryti hlínou, že je psi vytahovali ven a po městě požírali těla. Nebyl nikdo, kdo by plakal pro něčí smrt, pro všechny ty očekávané mrtvé. A tak mnoho lidí umíralo, že všichni věřili, že je to konec světa. A žádný lék či jiná ochrana nebyly k ničemu. A páni vybrali tři občany, kteří od sienské obce obdrželi sto zlatých florénů, které měli dát na ubohé nemocné a na zakopání mrtvých. A všechno to bylo tak strašné, že já, pisatel, na to nemohu pomyslet a proto nebudu pokračovat. Takové poměry panovaly do září a zabralo by příliš mnoho místa se o tom rozepisovat. A shledalo se, že v ten čas zemřelo v Sieně 36 000 dvacetiletých nebo mladších, a umírali staří a ostatní, celkem 52 000 v celé Sieně. A na předměstí Sieny zemřelo 28 000 lidí; takže celkem se shledalo ve městě a předměstích 80 000 mrtvých. Tedy toho času má Siena se svými předměstími přes 30 000 lidí a v Sieně samé zůstalo méně než 10 000 lidí.

A ti, kteří přežili, byli jakoby zmatení a bez citů. A mnohé hradby a další věci byly opuštěny a všechny stříbrné, zlaté a měděné doly, které se nacházely na sienském území, byly opuštěny, jak se spatřuje; neboť na venkově… zemřelo mnohem víc lidí, mnoho pozemků a vsí bylo opuštěno a nikdo tam nezůstal. Nebudu psát o ukrutnosti, která byla na venkově, o vlcích a divokých zvířatech, která žrala ne zcela spálená těla, a o dalších krutostech, které by byly příliš bolestné pro ty, kteří o nich čtou… Město Siena se zdálo skoro neobydlené, neboť se téměř nikdo ve městě nenalézal. A potom, když se mor zmírnil, se všichni přeživší oddali radostem: mniši, kněží, jeptišky, laici, všichni se radovali a nikdo si nedělal starosti s výdaji a hrami. A každý se považoval za bohatého, protože unikl a znovu získal svět a nikdo nevěděl, jak se přimět k nicnedělání… V tom čase v Sieně velký a vznešený plán zvětšení sienské katedrály, který byl započat před několika roky, byl zrušen…"