Svět nebývá vždy černobílý, někdy ale ano, a nemusí to být vždy jen zebra. Na rozdíl od plyšových hraček bílá tygřice vzbuzovala respekt a při pohledu z očí do očí jsem byl rád, že mezi námi bylo hodně silné sklo. Zato zebra stála tam „sama a bělostná, nevěsta mezi stíny, rebel mezi příčinami, bílá a černá, veselá a smutná, den a noc…“ Ten popis zebry jsem si vypůjčil, chcete-li znát originál, najdete ho na Rozhledně, i když od jeho zveřejnění uběhla již hezká řádka let a v názvu zebru nenajdete… 
 

 

    

Někdo může být kamarád, i když nemá nohy dvě, ale hned čtyři. Slonice byla tenkrát ve výběhu sama. I když od návštěvníků ji odděloval široký příkop, natahovala svůj chobot vstříc ruce jednoho z nich přesto, že dlaň byla prázdná… Když ji „uchopila“, napadlo mě, že nechtěla nic k jídlu, ale kamaráda, vždyť stejně jako my,  i němé tváře mají nejen své potřeby, ale i svá přání, své touhy… svou duši.

    

_{Fotografie: Radim Cejnar}