Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je neděle 19.11.2017, svátek má Alžběta 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 499
Registrovaní čtenáři: 1760
Publikovaných článků: 12304
Komentářů: 10740


Měření



Láskyplná Ottla - střípky z historie

08.08.2017   Veronika Švarcová   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Osud Ottly začíná v rodině pražského obchodníka Hermanna Kafky, který byl zároveň otcem i světově proslulého spisovatele Franze Kafky. Na svého dědečka Hermanna vzpomínala často i jeho poslední žijící vnučka Věra Saudková.
„Když někdo z nás fňukal, že nemůže dojíst polévku, vyhrnul si nohavici a ukázal nám svoje jizvy. Připomínal, že si musíme všeho vážit. Dědeček udělal obrovskou kariéru – z hauzírníka, podomního obchodníka se vypracoval na majitele velkoobchodu. Dědeček se narodil jako páté dítě židovského řezníka z Velkého Oseku a musel odmala pomáhat s výdělkem. Po vesnicích okolo Oseku prodával sponky, mašličky, spínací špendlíky. Chodil bos a nohy mu omrzly.“                                       

Ve stínu svého bratra vyrůstaly i Kafkovy tři dcery (obr.1), kde Ottla patřila k Franzovým nejmilovanějším. Snad pro její výjimečnou povahu. Ottilie Kafková byla k lidem upřímná, každému říkala do očí, co si myslí, a byla obdařena sociálním cítěním, empatií. Musela být velmi silnou osobností, protože jako jediná z rodiny dokázala vzdorovat otcově despotismu, což se projevilo i tím, že se emancipovala a prosadila si, že se provdá za manžela nežidovského původu.

Zamilovala se do Josefa Davida a kvůli němu se naučila česky. Když narukoval do první světové války, psala mu krásné dopisy. Protože do vojenského oblékli i švagra, nastěhovala se jako nová správcová do jeho statku v Siřemi. V té době jí bylo blízké sionistické učení, uvažovala, že by se vystěhovala do Palestiny, proto toužila zdokonalit se v zemědělských pracích. Na osm měsíců tam za ní přijel i bratr Franz, kterého prý několikapatrová sýpka vypínající se na horizontu údajně inspirovala k napsání Zámku. Tehdy spisovatel onemocněl tuberkulózou plic. „ z vyprávění Věry Saudkové
 
 
Přes přísnou výchovu ze strany otce držela rodina při sobě. Jedním ze stmelujících okamžiků byly bezesporu společné rodinné obědy a kuchyně paní domácí. Podle pamětníků byly vyhlášené hlavně bílé omáčky, macesy a jablečný kompot. Mluvilo se zde jako v jiných pražských židovských rodinách – česky s německými výrazy. Staří prarodiče měli šest vnuček – Gertu, Lotti, Mariannu, Hannu, Helenku a právě Věru, ale jen jednoho jediného vnuka – Felixe. Dědeček i babička zemřeli krátce po sobě. Měli ještě to štěstí, že zemřeli v posteli.
 
Později si Ottla pronajala malý domeček ve Zlaté uličce na Hradčanech, snad proto, aby se tam mohla scházet s nastávajícím manželem. Pak ho ale ochotně přenechala bratru Franzovi (obr.2), který tam v klidu mohl psát. V jednom z dopisů Josefu Davidovi se svěřila:
 
„Včerejší večer byl velmi pěkný. Do půl sedmé jsem byla v domečku sama. Pak přišel Franz, přinesla jsem ze sklepa uhlí, svítil mi dolů. Zůstala jsem chvíli s ním a měla jsem ho tak ráda, že se mě spolu s tímto pocitem zmocnilo nepopsatelné štěstí. Když pak zavíral dveře, musel vystrčit hlavu a podívat se na oblohu, která s hvězdami nad uličkou je to nejlepší, co člověk vůbec může vidět.“
Nemůže nás překvapit, jak obdivně se vyjádřil Franz Kafka o své nejmladší sestře: „Ottla se mi občas jeví v dálce jako matka, jakou jsem ji chtěl: čistá, pravdivá, čestná, důsledná, pokora a pýcha, citlivost a distance, oddanost a samostatnost, plachost a odvaha v neklamné rovnováze.“


Když začaly platit i na území protektorátu takzvané norimberské zákony, postihující židovské spoluobčany, manželé Davidovi se odloučili, řečeno tehdejší terminologií, neboli rozvedli. Snad proto, že matka chtěla uchránit obě dcery. V rodině však rozluku jejímu manželovi zazlívali, neboť se domnívali, že si tím bránil kariéru dobře postaveného úředníka.

Jednoho dne doručili i Ottle povolávající lístek do transportu. Dostavit se měla již v pět hodin ráno. Mohla mít padesátikilový balík, ale nesmí jet tramvají.
Po příchodu do Terezína se přihlásila Ottla Davidová do dětského útulku, kde se starala o malé sirotky. Z Polska přivezli po nějaké době skupinu více než tisíce židovských dětí z Polska a bylo zapotřebí se o tyto malé duše postarat. Muselo se jednat o vysilující práci, jelikož zásoby Terezína byly minimální a děti navíc prošly nekonečným utrpením, kdy jim zastřelily rodiče. Většinou byly v zoufalém fyzickém i psychickém stavu.
Tato skupina byla v Terezíně izolována a jako opatrovnice se přihlásila Ottla Davidová. Mezi ostatními vynikala svou vlídností a starostlivostí. Podle vzpomínek vždy dokázala zajistit, že měly děti alespoň trochu čisté oblečení. V tamějších podmínkách, kdy obyvatelé Terezína neměli ani kousek mýdla, to bylo až zázrak. To pochopitelně příznivě působilo na děti, kterým teta Ottla alespoň částečně nahradila rodiče. 
Pak náhle přišel rozkaz k evakuaci polských dětí a jejich opatrovníků. Celý transport byl okamžitě po příjezdu do Osvětimi nahnán do plynové komory. Psal se rok 1943.
Další dvě sestry France Kafky -  Ellinka, Valinka – zahynuly také v Lodži. Zabit byl i Felix a Hanna.






Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0947 s