Občas přemýšlím,jestli to bylo v těch starých filmech uděláno schválně, nebo jestli opravdu byla někdy doba,kdy si navzájem cizí lidé spolu spontánně povídali například v čekárnách u lékaře,v restauracích nebo v tramvajích,a dokonce takto vznikala i dlouholetá přátelství.Jako ty dvě dámy s pejskem ve filmu o cestě autobusem,které si na zadním sedadle povídaly celou cestu o pletení,vaření,oblékání a tak. Doba s hodnotami věcnými změnila i hodnoty duchovní a mravní, což je svým způsobem škoda. Kdyby dnes na první sedadlo v tramvaji usedla dáma s pejskem, druhá by usedla nejspíš až na druhý konec vozidla, i když pejsci by si spolu určitě rozuměli - horší by to bylo s dámami. Stejné je to v restauracích a dokonce i v hospodách,a vůbec všude,někdy i ve společných domácnostech. Od dveří čekárny u lékaře jsem nedávno chtěla odejít,protože jsem myslela že tam nikdo není a lékař neordinuje,ale přitom byla plná lidí. Lékaři o tom říkají,že je to jakási mezilidská ponorková nemoc,která zachvátila intelektuálně vyspělé lidstvo, a kdyby mezi lidi občas nevtrhla parta uřvaných pubescentů,bylo by všude ticho jako v hrobě. Aby spolu dospěláci komunikovali jen tak,musejí se nejdřív zpít "do němoty".Teprve v takovém stavu se snadněji najdou objektivní příčiny k rozhovorům a navazování přátelství.

Do své tramvaje jsem přistoupila na zastávce pod Západočeskou universitou,tudíž již byla plná vzdělávající se mládeže. V horkém létě takové cestování vstoje v mládím přeplněném vozidle městské hromadné dopravy bývá nebezpečné,protože každý batoh na zádech je ověšen velkou PET lahví,která připomíná lesklého mečouna.Mladí lidé z nich realizují "pitný režim" kdekoliv,kdykoliv, a za všech okolností,i při chůzi. Stát mezi takto ozbrojenými batohy znamená rizkovat,že některý mečoun v akci jednomu pošramotí obličej - snad až bude vynalezen obličejový chránič.

Zaznamenala jsem v přední části vozidla volné sedadlo,ale když jsem se probojovala mezi všemi ozbrojenými batohy až k němu, zjistila jsem,že je obsazeno mohutnou značkovou botaskou velikosti asi tak 44,patřící i s nohou slečně s dráty v uších,sedící na sedadle naproti. Chvíli jsem se marně snažila navázat rozhovor.Až když jsem jí poklepala na rameno, vyndala z jednoho ucha drát,a mohly jsme zahájit dialog. Vysvětlila jsem jí,že bych si na to sedadlo ráda sedla.Ona vysvětlila mně, že to asi těžko,protože tam má nohu. Řekla jsem že o to právě jde,protože noha na sedadle být nemá. Neodpověděla, a ani bota se nepohnula.Sedla jsem si na zbývající místo,uchopila jsem botu za špičku a shodila ji i s nohou dolů.

Mezitím cesta ubíhala, až tramvaj dorazila do uzlové stanice. Krávo jedna - řekla mi tam slečna,zvedla z podlahy obří batoh,skočila ke dveřím a byla pryč. Příjemně jsme si popovídaly.




^{_{ikonka: eofdreams.com}}