René se naučí s drobnou galérkou žít a vycházet v dobrém, za což si pochopitelně nechává zaplatit. Situaci mu však zkomplikuje nováček v uniformě, abstinent a nekuřák, který přichází pln ideálů a je odhodlán ctít zákon. Po „zaškolení“, k němuž vydatně přispěje najatá prostitutka Simona (Régine), se však žák ukáže schopnějším mistra…


Na první pohled z náznaku děje by se mohlo zdát, že jde o další variantu na policejní filmy, které nechvalně proslavily různé Policejní akademie a podobné divácké úlety. Jsou prostě filmy, které již svým názvem odrazují slušné diváky od návštěvy kina (namátkou třeba Fotr je lotr, Austin Power:špion, který mě vojel, 2001:vesmírná prda či Klub sráčů). Pak jsou takové, které svým názvem přímo říkají, jakým divákům jsou určeny (Blbý a blbější, Rychlí a zběsilí,  Drsňák, Flákač) nebo diváky nabádají (Naboř a ujeď, Panenství na obtíž, Panic je na nic). Je jasné, že k podobným názvům máte nedůvěru. Když si k titulu PROHNILÍ přičtete ještě jméno režiséra Claude Zidiho, jehož bláznivé až ztřeštěné komedie byly často na hraně dobrého vkusu (Hořčice mi stoupá do nosu, Zvíře, Křidýlko nebo stehýnko,Jeden hot, druhý čehý) mohli byste v bohaté nabídce televizních kanálů film přehlédnout. Byla by to však nesmírná škoda.

Nejen, že měl celosvětový úspěch (jen ve Francii ho vidělo téměř 8 milionů diváků), ale málokdy se sejde výrazná kritika policejní práce s humorným pojetím. Ponor „do duše“ policistů a celého zkorumpovaného policejního sboru je výrazný a výmluvný – maně vás napadne, zdali by se některý náš režisér pokusil o něco podobného v našich poměrech, kde určitě není vzorně vymeteno. Film vychází z velice zdařilého scénáře, na němž spolupracoval policejní důstojník, znající korupční praktiky z denní praxe (skrývá se pod pseudonymem Simon Mickael). Režiséru Zidimu se podařilo vnést do filmu humor často černý a mnohdy až cynický. O to více pak divák vnímá všechny předváděné negativní jevy, není třeba ani moralizování ani odsuzování – divák si sám vytvoří zamítavý poměr k tomu, co se před ním odehrává. Nezapomenutelné jsou jak průpovídky policistů, ale i některé scény vám zůstanou v paměti (hádka policistů, které přihlíží klidný výtržník, nebo situace, kdy René nasype balíček heroinu do inhalátoru, který věnuje komisaři proti rýmě.

Rozhodujícím prvkem sdělnosti a pravdivosti filmu je herecké obsazení. Všechny ty odsouzeníhodné nešvary, hyzdící dobré jméno policejního sboru provádí vynikající herec Philippe Noiret tak mile a lidsky (viz foto), s takovým kouzlem osobnosti, že je vám sympatický a blízký. O to větší je pak kontrast mezi jeho výzorem a mezi tím, co podniká. Jeho protihráčem je Thierry Lhermitte, hrající „toho druhého“, jemuž už moralisté nedokáží tak snadno odpouštět. Za pozornost stojí určitě svérázná životní filozofie Noiretova policajta, jeho nadhled nad situacemi, znalost prostředí periférie s její svéráznou galérkou, schopnost přehlédnout maličkosti a vycházet se všemi na obou stranách zákona.