S Finnovou smrtí se náhle všechno změní. Do života Junie vstupuje tajemný muž, který se s ní chce setkat, vztah s její sestrou je stále divnější a vracet se lesem do středověku se zdá najednou mnohem složitější, než dřív. A pak je tu ta čajová konvice, knoflíky na obraze a vlci...

June je tou nejlepší postavou, se kterou jsem se kdy setkala. Vkládám do této dívky své osobní sympatie, jelikož mi nikdy nikdo nerozuměl jako ona. June je osamělá, tichá a připadá si, že příliš nezapadá do této doby a světa kolem sebe. Ztratila toho příliš, je zmatená a hledá sama sebe, ačkoliv jsou všechny pokusy neúspěšné. Skrze June autorka naprosto přesně popisuje, jak se dospívající dívka může cítit a se všemi popisy se dovedu natolik věrohodné, že jsem přesvědčena, že musí vycházet ze svého vlastního mládí.

Bruntová sepsala příběh chytrý a dojemný, kterému se podařilo chytit mě za srdce každou svou větou. Zaobírá se těžkostmi dospívání, ztrátou milovaných osob, sesterskými vztahy i pohledy tehdejší společnosti. Celý příběh byl navíc sepsán čtivě a bylo téměř nemožné se od smutného příběhu malé June odtrhnout. Carol mě vtáhla do děje, hlavní hrdinka se mi stala nejlepší přítelkyní a všechno bylo tak živé.

S příklonem k osobním pocitům si dovolím prohlásit, že se jedná o jednu z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla a rozhodně mám v úmyslu ji číst znovu a znovu. Knížka je ale tak dobrá, že by mohla zaujmout leckterého čtenáře, ať už čtrnáctileté osamělé dívky nebo dospělé, kteří mají chuť se nechat pohltit dojemným příběhem.

 

Autor: Carol Rifka Bruntová

Název: Řekni vlkům, že jsem doma

Překladatel: Vanda Ohnisková

Nakladatelství: Jota, 2014