Jak se překvapení pomalu měnilo v poznání, ani jeden z nich se nepohnul a nebyli schopni slova. Dawsona nejdřív napadlo, že ve skutečnosti je mnohem živější než v jeho vzpomínkách. Blond vlasy jí v pozdně odpoledním slunci plály jako zlato a modré oči ho elektrizovaly i na tu vzdálenost. Ale postupně si začal uvědomovat malé rozdíly. Tvář ztratila mladistvou měkkost. Lícní kosti výrazně vystupovaly a oči měla hlubší, v koutcích lemované slabými pavučinkami vrásek. Uvědomil si, že roky k ní byly hodně laskavé. Od té doby, kdy ji naposledy spatřil, dozrála do nevšední krásy.
 

Amanda se také pokoušela vstřebat, co viděla. Pískovou košili měl ledabyle zastrkanou do vyšisovaných džín, které obepínaly jeho stále hranaté boky, zdůrazňovala široká ramena. Usmíval se stejně, ale tmavé vlasy teď nosil delší než v mládí a všimla si, že na spáncích jsou prošedivělé. Tmavé oči byly tak neobyčejné, jak si je pamatovala, ale odhalila v nich jakousi ostražitost, která bývá průvodním znakem těch, kdo žijí složitější život, než očekávali. Možná to bylo tím, že ho potkává tady, na místě, kde toho spolu tolik zažili, ale nevěděla, co říct.