„Tyto příběhy poslouchal můj syn, když byl malý. A mně je zase vyprávěl můj dědeček,“ prozradila Fučíková. 
 

 

Najít na knižních pultech posledních několik let příjemnou knihu pro dětské čtenáře je prakticky nadlidský úkol. Neustálá distribuce sice chrlí jeden titul za druhým, ale kvantita přeskakuje kvalitu hned o míle daleko.

Sama vidím na mé dceři, jak jsou pro ni noví dětští autoři těžcí a obvykle nerozumí "co tím básník chtěl říci". A to si troufám tvrdit, že doma nemám literárního slona v porcelánu. Přesto raději sáhne po starší autorech a zajetých knižních tutovkách než po novinkách.

Nedivím se ani jí, ani komukoliv jinému. Dnešní snaha o přemrštěnost na úkor lehkosti (pozor ne jednoduchosti) čtení, jasné stylistice a stravitelnosti, kde převládá dobrodružství, krása a bohatost češtiny byla vyměněna za násilnou snahu zaujmout, překvapit, šokovat a bohužel v neposlední řadě i blábolit tak trochu z cesty.

Přesto v knize Jakub a hvězdy připlouvá na trh něco mimořádně laskavého. Osud malého kluka, několika příběhů nebeské báně a sem tam nabídnutá i nějaká ta informace, kterou malý čtenář pochopí. Jak krásné je číst o tajemství ukrytých ve jménech souhvězdí, vše tak přirozeně bez nicněříkajícíh splácanin.