To co vidíme, záleží často na úhlu pohledu. Vzpomínám si na krátký kreslený film, který jsem viděl již hodně, hodně dávno… Dvě postavy, před nimi vodní plocha, jejíž konec nelze dohlédnout, a syn slyší slova svého otce: “Toto, můj synu, je moře“. Vodní plocha se postupně zmenšuje, syn se dozvídá, že před nimi je jezero, až nakonec jen malá louže. Pak se již vodní plocha nemění, jen kamera zabere detail u jejich nohou… Dvě drobné tečky se zvětšují a divák se jen domýšlí, kdo to je, snad jen dva mravenci, z nichž jeden zdá se o něco větší, a slyší stejná slova jako na začátku: „A toto, můj synu, je moře“.