Za dva dny jsem si na spropitném vydělala pět set dolarů. Pro něj to sice asi nic neskutečného není, ale pro mě jo. Pokrčila jsem rameny. „Asi se ti uleví, protože odsud rozhodně budu moct zmizet dřív než za měsíc.“ Neodpověděl mi hned. Asi bych měla odejít a zmizet do sprchy. Začala jsem něco povídat, když vtom udělal krok ke mně. „Asi by se mi mělo. Jako myslím ulevit. Fakt šíleně ulevit. Ale není to pravda. Vůbec se mi neuleví, Blaire.“ Odmlčel se, sklonil hlavu a pošeptal mi do ucha: „Jak je to možný?“ - str. 48 -