Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 30.9.2022, svátek má Jeroným 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 507
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13280
Komentářů: 11316


Měření



Stíny horkého léta

03.08.2015   Dagmar Hermannová   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk


Ta lavička je pořád na stejném místě. Kéž lavičko, kéž bys promluvila...ale zkuste tady snít o lásce

 
Jednadvacátý červen je v kalendáři uváděn jako letní slunovrat, ale my jsme mu říkali první letní den, a o měsíci červenci kdosi napsal, že je čarokrásný. Ten nejkrásnější u nás, kdy se jaro s létem líbají jahodovými rty a vůně české země se sbíhají za zdi našich domovů. Zákoutí vydechují hořkou střemchu, opukané zdi bezinky - vůně domova. Žádná jiná vůně, kdekoliv na světě, tohle nedokáže.
      Tak docela to ale neplatí pro města. Například v naší ulici je naproti našemu domu panelák, napravo panelák, nalevo panelák, na rohu panelák, za rohem taky panelák a o kus dál zrovna tak. Opukaných zdí by se tu pár našlo, ale žádná nevydechuje vůni střemchy nebo bezinek. Městské centrum je na tom ještě o něco hůře, i když ke cti našich dědů i otců je třeba říci, že se všude snažili o městskou zeleň. Podél chodníků máme trávníky, k výsadbě stromů přidávali z pilnosti a na vlastní náklady také květiny a keře, některé městské čtvrti v létě téměř připomínají zahradu a máme i městské sady a parky s fontánami. Naši předci dobře předvídali, že i pro příští generace bude příjemné sednout si venku v parku na lavičku, kochat se pohledem na vonící, růžově nebo žlutě kvetoucí keře naproti, plné včeliček, poslouchat cvrlikání ptáčků a jen tak si tu snít - třeba o lásce. A staré babičky a dědové tady budou v létě ptáčkům sypat.
Přeběhlo pár let, městské stromy i keře zmohutněly a tráva v parcích zhoustla. Ta lavička je pořád na stejném místě. Kéž lavičko, kéž bys promluvila...  ale zkuste tady snít o lásce, když v kvetoucím keři naproti plápolá hned několik igelitových pytlíků, které nenechavý vítr zdvihl z trávníků a navál až nahoru do větví, ptáčky to nepřiláká ani náhodou a poskakovat kolem lavičky se jim taky nechce, když se tady válí obaly od různých lahůdek, dřívka od nanuků a spousta cigaretových nedopalků mezi lesklými, žlutozelenými plivanci. Včely odsud uletěly už dávno. I když jsme se dokázali zbavit konvencí a stejně jako v amerických městech, dnes ani u nás by nikomu nebylo divné, kdybychom si s rodinou nebo s přáteli rozprostřeli na trávník dek, a nedaleko zurčící fontány posvačili a pokecali. Jenomže by v našich parcích nesmělo být to, co tu a tam vykukuje z trávy a nejsou to kusy bochníku chleba, nýbrž psí exkrementy.
Smutní stařečci se hned tak nedočkají ptactva u lavičky, a co je kolem špíny! Ani renomované firmy se sídlem v přízemí činžáků, nedokážou nechat umýt mnohaletou špínu z okenních říms a vchodové dveře. A tak se senioři raději vrátí zase domů, kam jim otevřenými okny proudí přívětivý letní vzduch a v tichu domova si mohou povídat, vzpomínat, nebo si v tom horku zdřímnout. Pravda - jen do chvíle, než se do jejich ulice vřítí motorizovaný frajer a z oken auťáku se valí dnes již téměř klasické duc - duc - duc - provázené zvuky, jako když padají hrnce ze schodů. A je po spánku i po rozjímání, než se frajerovi podaří najít místo k zaparkování, nebo ulici opustí, ale za chvíli ho vystřídá další frajer a všichni mají na háku, jestli je zrovna den nebo noc.
Před časem jsem bydlela v městské čtvrti, kde byl z oken bytu výhled na nízkou rozhlednu a kostelík Sv. Jiří, na soutok dvou řek, okolní lesy a louky a krajina za oknem připomínala krásný obraz. Celou naši zem viděl jako krásný obraz kdysi dávno i jeden náš básník a také věděl, že jsou nám možná od pradávna souzeny různě dlouhé společenské epochy a epochální změny. Každá nová epocha střídající tu předchozí, úplně všechno změní do samého základu, začíná se znovu od nuly, a proto nám není dopřáno posouvat se někam dál - až by jeden brečel. Ach - Čechy krásné, Čechy mé! Obraze rámu prastarého, kolikrát vytrhli tě z něho, až oprýskaly barvy tvé a v den slavný, znovu pro zraky žárlivé, napjal tě rámař starodávný...
Tak sakra - kde je ten rámař?

 




Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: anonym - 6.5.2016 - 15:20

Marie Pujmanová trilogie Hra s ohněm atd

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2022 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0358 s