Nejen výhled do krajiny, pohled shora dolů, může být úžasný, někdy stačí i pohled zdola nahoru, na šedé, mlčenlivé velikány, ukrývající své vrcholky v neprostupných korunách a kořeny zase pod zeleným kobercem, místy připomínají spíše park, než les v horách zvaných Jizerské… 

 

V pohraničních horách lze občas podél cest zahlédnout i zbytky předválečného opevnění. Při pohledu na opuštěné, mechem obrůstající betonové pevnůstky se mně často vrací myšlenka, že člověk má při svém rozhodování většinou možnost volby, že ale musí za své rozhodnutí nést i případné důsledky a že někdy ani jedna z variant není tou, kterou by volit chtěl…
 

Cesty jen málokdy vedou přímo, klikatí se, někdy jdou i oklikou… stejně jako naše osudy. A stejně jako v životě, opustit cestu a zvolit neznačenou zkratku nemusí být vždy dobré řešení. Místo aby se člověk k cíli přiblížil, může se mu naopak vzdalovat…

 

Někdy se do cesty postaví kameny, někdy mohou být i poněkud větší. Balvany na fotografii se na svém místě neocitly náhodou, ale možná jen proto, že někteří zákaz vjezdu považují naopak za výzvu vydat se zakázaným směrem. Příroda se umí bránit, někdy ale nezaškodí ji proti záškodníkům pomoct…

Jindy zase až šum vodních kapek tříštících se o kameny prozradí blízkost místa, kde říčka přestala pozvolna klesat do údolí a zvolila rychlejší postup. Vodopád, který vytvořila, nemusí být nijak velký, aby stál za to se alespoň na krátkou chvíli zastavit a zaposlouchat se do zvuku padajících kapek. A možná vás také napadne, že… „Plavat proti proudu teoreticky znamená směřovat nahoru. V praxi se však brzy ocitnete dole." (Jan Sobotka)
 

Každopádně na konci výletu se ocitnete na parkovišti nebo na zastávce. Varianta parkoviště je možná pohodlnější, autobusová nebo vlaková zastávka má zase tu výhodu, že to nemusí být ta samá jako na začátku, že tak při volbě trasy máte větší možnost výběru a že nehledáte nutně nádraží, stačí jen místo, kde vám autobus či vlak zastaví. A než zastaví, můžete třeba jako já pozorovat koleje, které mizí v dálce, stejně jako brzy zmizí i tento den a zůstanou jen vzpomínky, někdy trvalé, jindy jen pomíjivé…