Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je středa 28.6.2017, svátek má Lubomír 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 497
Registrovaní čtenáři: 1754
Publikovaných článků: 12146
Komentářů: 10714


Měření



Na dno duše

17.08.2015   Veronika Švarcová   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Život probíhá ne vždy přímou čarou. S námahou sobě vlastní končí nebo se láme do obludných křivek, překvapení i emocí.
Adam prochází rozháraným obdobím dospívání, prvních lásek, přátelstvím s tak trochu "ujetým" kamarádem Thomasem, spaním s matkou svých svěřenců, tutláním jedné tragické klukoviny a v neposlední řadě samozřejmě vztahy, vztahy, vztahy. Magické slovo skrývající sílu vystřelené kulky.
Vše by se zřejmě odehrálo v nějakém krátkém životním zkratu, kdyby nebylo oné zmíněné "nešťastné" chvíle, která změnila běh všech dalších věcí. Jedno auto, dva kamarádi a pár vteřin osudu.

Adam Sanecki vyrůstal v dětství pouze se svoji matkou, tedy HLAVNĚ se svoji matkou. Většinu tohoto období je dva doplňoval někdo třetí. Až úspěšný právník Frank zakotvil celou tuto rodinu ve Washingtonu. Život plynul a stejně tak spolehlivě přicházela první puberta, studia na soukromé Dupontově přípravce a uzavřené přátelství s  podivínským Thomasem Pellem.
Ne že by se jednalo o nějaký povrchní vztah, ba naopak. Adam představoval pro Thomase středobod světa, základ veškerého citového života, minulost a v neposlední řadě i pevnou budoucnost. Jenže, jak se říká : "Člověk míní a Pán Bůh mění." Jedné noci, v jednu chvíli, na jednom místě...

"Bylo ovšem zjevné, že před pocitem hanby nakonec neuteču. Před
pocitem hanby nebo Thomasovou mámou, která mě jednoho dne,
když jsem si kupoval kondomy, vyplašila před lékárnou na Wiscon-
sin Avenue.
„Tebe je ale fuška zastihnout,“ oslovila mě s úsměvem. Sáček jsem
schovával za zády. „Nemáš čas zajít k nám? Richard by tě moc rád
viděl.“(str.14)
 
Nejprve dovolte, abych složila poklonu marketingu. Tak poutavě napsanou anotační upoutávku jsem delší dobu nečetla. Listovala jsem nabídkou nakladatelství připravena zakroužkovat tituly, které určitě najdou místo v mé knihovně. Na dno duše patřilo mezi mé první výběry.
Když začínáte číst tuto knihu, rozhodně vás příjemně překvapí okamžitá "našlápnutost". Asi tak jako když chcete zahájit konverzaci s naprosto profláknutým puberťákem a nedostanete se přes jeho jedinečný výpovědní monolog ke slovu. Kniha najede na čtenáře amíkovskou přímostí, vcelku vkusnou neomaleností. Prostě a jednoduše si na začátku říkáte, co se vyklube z tak rozehraného příběhu. Dva kamarádi, jeden příběh, jedno trauma a k tomu všemu ranec hormonů, pochybností, všeličeho, co patří k dospívání.

"V době, kdy jsem chodil s Claire, jsem si zvykl brát svůj byt jen
jako místo, kde mám oblečení a v
yzvedávám si poštu, ale najednou
jsem večery trávil s Joelem na futonu, popíjel pivo a sledoval talkshow
Craiga Fergusona. „Zvládneš to?“ ptal se občas Joel.
„Nevím.“
„Ale no tak, zvládneš.“
I Joela jsem znal z vysoké – na naší koleji pro prváky věděl, kde ve
Filadelfi
i koupit dobrou trávu –, ale teď se zdálo, že nemáme o nic
lepší důvod bydlet spolu než kteříkoliv dva lidé čekající spolu ve
frontě v bance." (str.19)


Jenže minete čtvrtinu knihy, dopátráte se osudného okamžiku a ... nic. Prostě to s Vámi nehne. Sice jsou jemné náznaky, které vás "háčkují", lákají, jenže pak opět omílané niternosti. Mnoho scén je tak nějak bez důvodu, přímočarost vám najednou začne vadit. Snad konec nějak naladí, budete z něj "paf" a to vás nakopne číst dál, pomyslím si. Ne, opravdu se nic nestane. Tedy stane a přesto žádné emoce ve vás nezanechá - ploché, s bublinou, hrající si na vysokou psychologii.
Ne snad, že by se jednalo o naprostý brak. Až takový poděs nečtete, přesto z něj zůstane "nic". Žádný dojem, žádný pocit.
Škoda, kniha měla jistě vyšší ambice. Možná, pokud by se zvolilo méně nalehavé téma, něco odlehčeného, fungovalo by to. Ben Dolnick by jej zvládnul.
Kniha tak nemá místo v oné zmíněné knihovně, snad najde alespoň blízké čtenáře, kteří si ji oblíbí více než já.

Na dno duše
Ben Dolnick
Argo, 2015




Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2936 s