Patnáctiletý mladík Oliver Tate byl hrdinou (zřejmě autobiograficky laděné) knihy velšského spisovatele, básníka  a novináře Joea Dunthornea (*1988) s originálním názvem SUBMARINE. Přestože šlo o jeho prvotinu získala cenu Curtise Browna a byla hned po vydání v roce 2008 přeložena do deseti jazyků (česky v nakladatelství Plus Praha v roce 2013).

Jeho kniha oslovila Richarda Ayoadeho (*1977), který se rozhodl podle ní natočit svůj celovečerní debut. Ayoade je sice vystudovaný právník, ale v Anglii je znám jako komik, herec, scénárista a režisér. Kromě těchto aktivit si také nachází čas i na sport - je útočníkem ve fotbalovém týmu anglických spisovatelů (England Writers‘ Football Team). Patnáctiletý Oliver (Craig Roberts) prožívá svoji pubertu v 80. letech na velšském pobřeží. Má dva cíle: zachránit manželství svých rodičů za pomoci pečlivě promyšleného plánu, ale také chce přijít o panictví ještě před svými narozeninami. Obává se, že jeho matka prožívá románek s úlisným sousedem, samozvaným duchovním guru s příšerným účesem a chce mu zabránit třeba tím, že monitoruje dění v rodičovské ložnici podle aktivity přepínače tlumených světel a falšuje sugestivní milostné dopisy matky otci. Pro svůj druhý cíl vzplane ke spolužačce Jordaně (Yasmin Paigeová). Ta nosí červenou bundu, ráda zapaluje věci a tváří se děsně cool a nad věcí.

Oliver působí na první pohled tak trochu potrhle až praštěně, rád se předvádí a skoro nic mu v životě nevychází. I jeho názory jsou někdy poněkud směšné a často mají nádech nechtěného. Ovšem tyto rozpory dávají filmu obzvláštní kouzlo a pomáhají vytvářet zvláštní poetickou atmosféru s prvky humoru. „Hrdina je zároveň vypravěčem i (anti) hrdinou příběhu. Mezi tím, co se skutečně děje a co si Oliver |myslí, že se odehrává, pulsuje napětí,“ píše Radovan Holub. Film je vyprávěn velmi decentně a s plným porozuměním pro Oliverovo mnohostranné snažení. Vynikající je hudba Alexe Turnera a určitě vás zaujme kamera Erka Alexandera Wilsona, pohybující se sychravém počasí velšského Swansea dosti často za soumraku po útesech či za svítání panorámujíc mořskou hladinu a vytvářející zvláštní poetickou náladu..
Těch porovnání by se našlo hodně. Snad jen můžete srovnat Olivera s Haroldem z filmu Halkla Asbyho HAROLD A MAUDE (1971) a nelze nevzpomenout na knihu, kterou jsme jako dospívající přímo hltali – na Salingerův román KDO CHYTÁ V ŽITĚ z roku 1951. Dokonce jsem četl přirovbnáíní k muřské obdobě slavné AMÉLIE Z MONTMARTRU (Jean-Pierre Junet, 2001).

Ivo Anderle z produkční společnosti Aerofilms, která film distribovala před pěti lety do kin, uvedl: "JMENUJI SE OLIVER TATE navazuje na nejlepší tradici britských komedií, které jsou i nejsou k smíchu..." Sám režisér Richard Ayoade (dosud známý jen seriály, videoklipy a celovečerním záznamem koncertu Arctic Monkeys v Apollu) k filmu dodal: "Spousta humoru v knize spočívá v napětí mezi tím, co si myslíte, že se stalo, a tím, jak to popisuje Oliver. Bylo otázkou, jak toto napětí převést do filmu. Chtěli jsme v příběhu udržet Oliverovu vypravěčskou nespolehlivost a porovnat ji se skutečností – nikoli pouze takovou, jak nám ji ukazuje Oliver. Ovšem i tak je film poměrně subjektivní."   Poté dodal: "Pokud se ve filmu objeví mladý hrdina, často bývá naprosto bezúhonný. Líbilo se mi, že Oliver je tak trochu zlý, odtažitý a sobecký. To mě na něm zaujalo a jeho názory byly navíc velice vtipné a nabubřelé. Vždycky jsem měl slabost pro knihy, které pojednávají o lidech v tomto věku, jako například „Kdo chytá v žitě“, „Franny a Zooey“, a pro filmy jako ABSOLVENT, Á MA SOEUR či HAROLD A MAUDE."