K podobné knize je možno přistoupit z mnoha úhlů. Je možno objektivně zhodnotit díla Juraje Herze, vyzdvihnout vrcholy i prohry a zastavit se nad jeho mnohdy pohnutým životem. Při podobném postupu sice postihnete to podstatné, ale kniha se vám bude zdát neosobní a založíte ji jako jednu z autobiografií osobností českého filmu či divadla, které se v posledním desetiletí značně rozrostly.

Přiznávám, že jsem ke knize od začátku přistoupil proto, že od jeho prvního filmu jsem si Juraje Herze nesmírně vážil a dodnes považuji jeho ZNAMENÍ RAKA  za jednu z nejlepších detektivek, jaké kdy u nás byly natočeny (omlouvám se panu Kleinovi i jiným, kteří v tomto žánru vytvořili celou sérii někdy i velmi kvalitních děl). Herzův profil mě zajímal nejen proto, že se v jeho tvorbě střídají mimořádná díla s nedotaženými či málo přesvědčivými snímky a zajímají mě příčiny proč působí rozpačitě třeba KULHAVÝ ĎÁBEL či především STRAKA V HRSTI. Vedle toho ční jako vrcholy české tvorby třeba SPALOVAČ MRTVOL, PETROLEJOVÉ LAMPY či MORGIANA. A pak je tu Herzův neopominutelný život, který by vydal na dramatický film. Vědělo se, že Herz vyrostl na Slovensku v židovské rodině, byl pokřtěn ale přesto skončil v koncentračním táboře, vystudoval fotografii a loutkařství (nikoli filmařinu) a jeho profesní snažení bylo plné zákrut, neporozumění, odstrků, ale také ohlasů a chvály (přiznejme, že častěji té zahraniční).

Jedním z důvodů, proč jsem po knize sáhl, bylo i to, že máme z médií vytvořené zkreslené představy o tvůrcích i jejich filmech. Televize do omrzení vysílá méně přesvědčivá Herzova díla jako HOLKY Z PORCELÁNU, HOLKU NA ZABITÍ  či DEN PRO MOU LÁSKU, občas sáhne po UPÍRU Z FERATU a po Herzových pohádkách, točených především pro německé diváky. Proč se však bojí emotivního filmu o odbojářce Jožce Jabůrkové ZASTIHLA MĚ NOC, vynikajícím díle byť točeném jako dobová zakázka, ale z něhož nevzešla agitka, ale opravdový a silný lidský příběh. A proč se nemůžeme podívat na kafkovsky laděnou PASÁŽ, kterou si Herz cení snad nejvíce ze svých filmů a která zjevně předběhla svoji dobu a v roce premiéry (1996) nezaujala?
A pak je tu ještě jeden paradox: Donekonečna se skloňují tvůrci „české nové vlny“ šedesátých let a jejich filmy. Téměř se zapomnělo, že k jejich společnému povídkovému startu PERLIČKY NA DNĚ přispěl i Herz půlhodinovým skvělým filmem SBĚRNÉ SUROVOSTI, který se nakonec do „Perliček“ nedostal a byl promítán zvlášť – pokud se pamatuji tak s německým thrillerem s agentem Jerry Cotonem SMRT V ČERVENÉM JAGUÁRU. Ten film, nahrazující v kinech antikomunistického agenta 007 Jamese Bonda měl obrovskou návštěvnost a SBĚRNÉ SUROVOSTI byly přijaty mimořádně vřele. Však také – a není to jen můj názor – jde o snad nejlepší přepis Hrabalovy prózy, jaký byl natočen.

Ovšem Juraj Herz nikdy do „české nové vlny“ nebyl zařazen a je dobře, že i tato kniha dokazuje, že u nás tvořili nejen Forman, Chytilová, Němec či Menzel, ale také další, jejichž filmy přesáhly naše teritorium a měly ohlas v zahraničí. Klasickým příkladem byl už první Herzův film ZNAMENÍ RAKA, do něhož režisér dotáčel pro italské publikum erotické scény nebo „nejlepší přepis Maupassanta všech dob“ SLADKÉ HRY MINULÉHO LÉTA, který si kromě nadšených diváků ve světě natolik zamilovala monacká kněžna Grace Kellyová, že jej stále promítala všem svým známým.  A nebyly to jen tyto filmy, které (spolu s režisérem) „směly“ do světa nebo se v cizině (hlavně pro německé producenty) natáčely. Ani Československá filmová databáze Herzovy zahraniční filmy neuvádí a tak jen díky knize AUTOPSIE si o nich můžeme přečíst a v závěru v mimořádně kvalitně zpracované filmografii najít k nim potřebné údaje. Prakticky o všech fimech, které Juraj Herz režíroval, se dočtete zajímavé podrobnosti. Nejsou to zprofanované „veselé historky z natáčení,“ (při líčení útrap štábu filmu MORGIANA v Bulharsku až mrazí) ale zajímavosti o tom, jak film vznikal, kdo se na něm podílel (a také kdo se přičinil o jeho případné zmrzačení či uložení k ledu v trezoru). Protože jde o volné vyprávění (Herz vzpomínky diktoval svému spolupracovníkovi Janu Drbohlavovi) je kniha mimořádně čtivá, zajímavá a podnětná. Doplňuje mnoho mezer z Herzova tvůrčího i osobního života a přináší vedle známých skutečností také různá překvapení – např. to, že s kamarádem a naším předním surrealistickým tvůrcem Janem &Svankmajerem má Herz stejné datum narození (rok, měsíci i den).

Herz se zmiňuje o svých spolupracovnících na jednotlivých filmem, z nichž s mnohými spolupracoval vícekrát, s jinými musel vztah přerušit - např. s kameramanem Viktorem Růžičkou  pro jeho podraz při dotáčení německého filmu MARRÁKESH. Ovšem to je jen jedna z mála výjimek – jinak Herz „své“ nepřátele či ty, kteří mu vysloveně ublížili většinou nejmenuje a nechává na čtenáři, aby si domyslel, že třeba herečka, s níž jednou pracoval a nikdy více ji nechtěl, byla Jiřina Jirásková.  Pochopitelně, že se Herz ve svých vzpomínkách dotkne let normalizace i těch osob, které se na mrzačením české kultury a likvidaci talentů nejvíce podíleli. Ale není to to hlavní – mnozí před ním si vylili žluč sveřepěji. Spíše cítíte sílu tvůrce, který, ač drcen, si vždy najde cestu, aby mohl pracovat a to, co chce sdělit také dostal k divákům – přejít z Barrandova točit na Slovensko či se věnovat (jako Evald Schorm) práci v divadle.

Postupně se v knize skládá také osobnost tvůrce. Nejen jeho dílo, ale jeho profil, jeho názory, myšlenky, pocity. To vše před čtenářem osciluje jako vír. Herz přesně ví, co ze svého života může sdělit a co si nechává pro sebe. Že při natáčení nebyl na herce a štáb lidumil vycítíte, stejně jako skutečnost, že byl milován ženami (nejen manželkami), což dokládá pikantní příhodou toho, jak byl ředitelem vyhozen z divadla proto, že ho do své šatny často zvaly baletky a pan ředitel tam měl přísný zákaz vstupu. Události svého života nedramatizuje, působí samy svojí silou (viz úvodní vzpomínky na koncentrační tábor, při nichž mrazí v zádech). Nechrlí moudra (i když si neodpustí zdůraznit třeba, že „Bůh neexistoval, neexistuje a existovat nebude,“ ani nechce dokázat svoji genialitu - nechť mluví dílo. Přesto všechno řekne o životě více než mnozí renomovaní autoři. Myslím, že po přečtení knihy vám před očima vyvstane plastický obraz tvorby, cítění a myšlení tvůrce, který patří k osobnostem, které proslavily český film nejen doma ale i v zahraničí. Tuto knihu si Juraj Herz zasloužil a přichází v pravou chvíli. Pro každého filmového fandu by to mohl být mimořádný dárek k Vánocům. Je třeba ocenit úsilí nakladatelství Mladá fronta, které si s knihou dalo opravdu záležet. Sice obálka není příliš výrazná, kvalitní papír a množství dobře vybraných a reprodukovaných fotografií okamžitě upoutají. Trochu zarazí předěly mezi kapitolami – fotografie na červeném podtextu. Barva sice snižuje jejich vypovídací hodnotu, ale zjevně symbolizuje dvě ústřední témata Herzovy tvorby – krev a sex. Velice záslužná je podrobná režijní filmografie obsahující i zahraniční Herzova díla včetně těch určených pro televizi. Zmíněny jsou také jeho divadelní režie a podíl na filmech jiných režisérů. &Skoda, že podobně nebyl zpracován Herzův vklad herecký (zmíněn je jen v jeho vlastních filmech). Velmi podnětný je i připojený Slovníček některých postav v knize zmiňovaných a důležitý jmenný rejstřík, na který mnozí nakladatelé u podobných publikací zapomínají.