Zhruba od devatenáctého století byla na nějaký čas velkým společenským fenoménem láska k vlasti. Byla jí zasvěcena řada románů, povídek a stovky básní. Mnoho známých spisovatelů a básníků se tehdy vyznávalo z lásky k vlasti, například Jan Neruda v jedné básni napsal, že ztratil svou matku i svou lásku, a ..."všechno jsem oplakal, zase se osvěžil - tebe bych, národe, tebe bych nepřežil"...což by v dnešní době asi nikdo nepochopil.

My patříme ke generaci, kdy zejména "zlatá šedesátá" byla nabita emocemi. Nemuseli jsme se nechávat nikým a ničím svazovat, a měli jsme, a pořád ještě máme, spoustu návodů k použití, jako jsou filmy, divadlo, televize, časopisy a knihy, jenomže jsme ničivě duchovně poznamenáni spotřebním přístupem k životu, který teď vyhřezl ze všech jeho pórů, a téměř úplně vytlačil ze vztahů romantiku. Vedle spousty násilí a šokujících zvěstí vypadá dnes láska nějak pozlátkově, jako jakési vyfabulované doplnění námětů láskou, která uprostřed současného mravního zmaru vypadá nepravděpodobně.

Čím dál více lidí žije single, jako moje kamarádka Jaruš - vlastně od začátku jsem chtěla psát o ní.

Každé jaro, kdy "hrdliččin zve ku lásce hlas", se rozhoduje, že s tím konečně něco udělá, a začíná tak, že se obklopí novinami a hledá přiměřenou "krevní skupinu" v seznamovacích inzerátech. Kdykoliv otevře okno, poňouká ji hrdlička a ještě k tomu - třeba ta píseň z filmu Noc na Karlštejně ... "rozestelte postele, rozepněte pás, než umíráček v kostele zavolá si vás".... jenomže co s tím, když už se nějakou dobu rozestýlá jen jedna polovina postele,  zatímco na té druhé pochrupuje pes? V případě Jaruš je to černý knírač Adam.
   
Nedávno se na ni zase usmálo štěstí v podobě esemesky. Kdo ví, možná že ještě než začnou hrdličky za oknem dovádět na plný pecky, bude mít lásku vyřešenou.  V půvabném přestrojení vyrazila na schůzku s frajerem přiměřeného věku, který jí mimo jiné psal i o svých dvou domech a autě. Po cestě přemýšlela, jestli bude mít eventuelně časem dost chuti oba ty domy uklízet, ale na druhé straně zase tak zavedený chlápek jistě nebude žádný škrob, což je jinak u mužů vlastnost hodně rozšířená.

Počasí jejich první schůzce na lavičce v parku příliš nepřálo a v blízké restauraci majitel dvou domů nervózně sledoval její hrnek kafe, zatímco sám pil vodu bez bubline, a na společný účet koukal tak bolestně jako na zubařské křeslo. Jaruš pak vysvětlila Adamovi, že jeho polovina postele bude nejspíš brzy obsazena jinak a on bude jako každý správný pes spát pod židlí. Těšila se na další vývoj událostí a svého milého pozvala na večeři, kterou pojala ve velkém stylu - aperitiv a tak. Cinzano bitter -1 dcl á 60 Kč - chutnalo báječně. Její společník jí vysvětlil, že všechny ženy jsou bestie chamtivé, zákeřné a vychytralé, ale žít sám je také na nic, když jednomu dnes nikdo nepodá ani sklenku vody, přičemž během tohoto řečnění do sebe lámal jeden aperitiv za druhým. Než přinesli večeři, stihl jich vypít sedm a po večeři, místo aby vytáhl šrajtofli, když z bohatého účtu dělalo více než polovinu jeho pití, brebtal, že je teď velkým dlužníkem.

Černý knírač Adam se radostně vrátil na svoji půlku postele. Když na okno přiletí hrdlička, Jaruš udělá "huš"! a okno zavře. A čte si romány o lásce. Jak by mohla být krásná, kdyby..... 

 

_{Zdroj foto: pixabay.com, autor: Alexas_Fotos}