Bude tomu dvacet let, kdy poprvé vyšel Palahniukův romám Klub rváčů, později zfilmovaný s herci Bradem Pittem a Edwardem Nortonem. Příběh o nespokojeném úředníkovi, který ztrácí smysl života, obklopen těžce materiálním světem plný reklam, konzumem a penězi. V narůstající vnitřní nespokojenosti přikročí k návštěvám různých terapeutických skupin, kde ventiluje vše, co doposud potlačoval. Začne ničit nejenom sebe, ale postupně i své okolí.
Život hlavního hrdiny dostane nový směr, když potká Tylera Durdena, naprostého psychopata, s kterým začíná bydlet. Vzpoura proti společnosti sílí! Vypravěč společně s Tylerem zakládá Klub rváčů, kde společně s dalšími frustrovanými jedinci vymlacují nejenom vnitřnosti z těla, ale převážně svůj vztek. Dusivý ničivý zmar a nechuť z celé materiálně založené společnosti.

"Nikdy nemluvte o klubu rváčů."
 

Některé části knihy vás "nadzvednou ze židle". Silných momentů je obrovské množství a jejich hustota místy až nestravitelná. Ocitáte se ve světě, který je chvílemi až absurdní. Pokud vám kniha v dané chvíli nesedne, určitě ji neztracujte.
Prozradit konec se nesluší. Rozhodně vás překvapí, že není zase až tak stejný jako ten filmový. Určitě doporučuji nejdříve knihu a potom film.
Pokud vám bude příběh připadat až příliš absurdní, věřte, že realita leckdy pokroucená v očích dnešních generací, opravdu taková je.
Ve světě, kde řád diktuje příliv peněz do vlastní kapsy, citový život je vnímán jako slabost, tam nám autor nabízí drsnost, která po tom všem zůstane. Zklamání, tvrdost. Jak mohou dopadnout všechny křivdy jedince?

Neznamená to však, že Chuck Palahniuk patří mezi spisovatele šílence. Jeho styl psaní je plný zvráceností, nabitý emocemi od vzteku až k naprosté euforii, přesto vám nedovolí odpočinout. Úžasná kniha. Drsná a velmi syrová, kde život smrtí nekončí a lidé jsou jen chodící paňáci.
Palahniukův styl psaní rozdělil čtenáře na dva tábory, jak to u těchto "vybočujících" spisovatelských počinech bývá. Naprostí nadšenci apelující na autorovu upřímnost a druzí, kteří označkovali Palahniukovo psaní heslem "zklamání".
Jestli ale dáváte přednost lehčímu čtivu, nad Klubem rváčů zřejmě nevydržíte. Přesto knihu lze doporučit. Není na škodu, když věci kolem nás přestaneme vidět pouze v růžových brýlích .