&S+G psali perem či tužkou, načež Grossmann prózy přepisoval doma na stroji. Jednu vytvořili na dvě tři sezení, obvykle ve Slávii, u stolu nad schody k WC. Zvali ho Tradičním, Grossmann doň vryl i jejich iniciály. Co jeden z autorů vyslovil, druhý rozvíjel, i vznikly Kniha navíc (1968), Besídka zvláštní školy (1969), jejíž druhé vydání však putovalo do stoupy, Čtení pro otrlé (rovnou do stoupy), Návštěvní dny &Simka a Grossmanna (1975), Návštěva cirkusu (1976) a Besídka bývalých žáků zvláštní školy (1990). Jejím spoluautorem je Jiří Krampol. Realizace filmové povídky Až přijde Komenská (1993) tvůrčí skupinou Jana Procházky byla ovšem zastavena a scénář vyšel knižně až po roce 1989.

A chronologie zrodu povídek? Tu už asi stanovit nikdy nepůjde, ale k raným náleží Kvido shání nevěstu. Mezi poslední pak ty z neblahých časů, když už Grossmann ležel v nemocnici: Maturitní večírek a Jak jsem ochořel.
Některé z vycizelovaných prací &S+G motivicky navazují také na líčení odvěké války pedagogů se študáky z knih „Žáka Jaroslava“ (1906-1960) a základem většiny z nich je bujará nadsázka. Z gejzíru kameňáků udělala veřejná čtení a gramodesky kult. Legendární povídky kolovaly v opisech a staly se ozdobou školních časopisů, i když často v cenzurovaných nebo různě učesaných verzích. A podíly každého z autorů na nich?

Už je také neodhalíme, ale Grossmanna erudice víc generovala poetické finesy, naivismy a fantastično typu tlusťocha, jehož neutáhne vlak, a tak drží zády do jara lavinu. Grossmann rád snil, &Simek obstarával sarkasmy a suchý humor.

A jen mírné politické narážky, který z nich dvou vlastně preferoval ty? To netuším. Ale...

Najdou se, byť z hlediska dneška dost zkrocené. „Miloval jsem 1. máj a jiné dny, kdy jsem mohl zevlovat po bulvárech a dívat se, jak naše město bohatne.“ „Budu následovat Komenského, který utekl za hranice, a stanu se jako on učitelem.“ „Na fakultu jsem se dostal snadno: otec mi zajistil dobrý původ.“ „Žáci přinutili učitelku přerušit výuku a řadili se ukázněně před školou doufajíce, že zase jede delegace.“ S určitou ironií oba šprýmaři vylíčili taky odměňování formou přijetí do Pionýrské organizace SSM, a když přijímal Jiří Suchý je dva do Semaforu (1967), nevadilo mu na jejich poetice naprosto nic, nicméně povídku Jak mě otec posílal stávkovat museli na jevišti nahrazovat Soutěží jedlíků.

Mnohá spojení zavedená &S+G zlidověla v ustálená rčení. Například?

Kyselino sírová, zdraví neškodná, skoč do úst!

Tělocvikář mi vyčítal, že jsem zašlápl medicinbal moc hluboko do parket.

Co je větší: Čína nebo Vatikán?

Pojď si se mnou zacvičit, hubeňourku.

Seděl jsem sám v přeplněném kupé.

Nechci slevu zadarmo!

Stojím jen na jedné noze a ještě ne na své.

Na Plzeň, Vávro, na Plzeň.



_{Fotografie: plus.google.com}