Divák se dozví dříve než titulní hrdina, že vše kolem Trumana je opravdová fikce stvořená uměle. Městečko je ateliérové, všichni Trumanovi spolubydlící i kolegové jsou statisté a on sám je hlavním hercem celosvětově vysílané televizní show. Od narození pozorují život Trumana stovky kamer ve dne i v noci a vysílání sledují stamiliony diváků celého světa. Truman musí vyvinout velké úsilí - ne aby pochopil, co s ním osud v podobě televizního režiséra Christopha hraje, ale aby našel odvahu opustit tento umělý, byť bezpečný svět.

Alegorický příběh dovádí až téměř do absurdna všechny filmy a knihy týkající se moci médií a jejich vlivu na lidské osudy. To, co před desítkami let znělo jako varování ve fantastických románech, je dnes skutečností, s níž jsme se jakoby smířili a kterou vlastně vůbec nevnímáme. Nejsme si vědomi, že jsme neustále sledováni stovkami kamer na všemožných nárožích, v obchodních domech, či třeba i ve výtazích, nevnímáme, že kdykoli je možné zjistit naši polohu podle mobilu, který máme při sobě. A to ještě vůbec netušíme o dalších možnostech sledování našeho soukromí. TRUMAN SHOW tak není „satirickou komedií“ jak uvádí distributor, ale spíše varovným mementem. Po jeho zhlédnutí se nutně vynoří otázky svobody a manipulace. Jak hluboko může zasahovat vliv médií do soukromí člověka, jak televize mění náš životní styl, jak ovlivňuje naše názory, myšlenky i chování, co je skutečnost a co virtuální realita? Je náš život jen „hrou,“ jejíž pravidla rozdal někdo jiný? Sám představitel titulní role Jim Carrey přiznal svoji obavu: „Co když i v mém příběhu, v mém osobním životě, jsou všichni jako najatí herci?“  Nejsme jako Truman jen účastníky nějaké velkolepé a maximalistické hříčky nějakého nadpozemského dítěte mačkajícího tlačítka svého supertabletu? Radši nemyslet. Vraťme se však k filmu. Jeho působivost je dána dokonalou přípravou celého štábu. Režisér Peter Weir (světově proslulý původně australský režisér, tvůrce m.j. filmů Piknik na Hanging Rock, Gallipoli, Rok nebezpečného života či Zelená karta) postupně odhaluje před diváky (i před Trumanem) pravou skutečnost. Produkce nechala postavit velkolepé městečko, jehož dekorace (Dennis Gassner) jsou parodiemi dokonalého amerického bydlení. Kameraman Peter Biziou zkresluje některé záběry zvláštními čočkami, aby mohl navodit dojem skryté kamery. Kostýmy Marylin Matthewsové zase odkazují na americké seriály padesátých let. Hlavní zásluhu na působivém výsledku však má jednoznačně představitel titulní role – až dosud nechvalně známý americký hrubozrnný komik Jim Carrey. Kdo poznal přihlouplého „zvířecího detektiva“ Ace Venturu, řidiče luxusní limuzíny v Blbý a blbější či právnického rychlomluvku ve filmu Lhář, neuvěří, že herecký rejstřík Jima Carreyho může být tak široký a pestrý a že se dokáže oprostit od zběsilého komediálního pitvoření. Však právě po tomto filmu si ho všiml i Miloš Forman a obsadil ho do svého filmu Muž na Měsící. V Total filmu po české premiéře kdosi napsal, že Jim Carrey za tuto roli “nedostal Oscara jen kvůli absolutnímu zblbnutí Akademie.“ Za zmínku stojí i představitel toho, kdo celou show vymyslel, řídí a sleduje – režiséra Christopha, jehož vytváří Ed Harris. Ten o své roli říká: „Nemyslím si o své postavě, že je naprosto bezcitná. Christoph je spojen s Trumanem od jeho narození; stará se o něj, má o něj strach. Ale zároveň má strach o svou televizní show, jí zasvětil celou svou kariéru. Christoph tedy v sobě nese několik protichůdných postav: kousek režiséra, Boha a otce.“

A z posledních slov vyplyne i to, že kromě zajímavého příběhu je možno film pojímat i jako alegorii biblického motivu – konkrétně vyhnání z ráje, z něhož titulní hrdina (byť dobrovolně) odchází. Film tak splňuje všechny požadavky jak na kvalitní a chytrou zábavu, tak vede i k zamyšlení.