Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 22.10.2019, svátek má Sabina 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 504
Publikovaných článků: 12742
Komentářů: 11040


Měření



PRAVIDLA LŽI – TV tip – dvanáct závislých – neskonale více problémů

22.07.2016   Stanislav Polauf   Film   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Film vyznamenaný Českým lvem a Cenou filmových kritiků za rok 2006. Dvanáct lidí (mužů i žen) se dobrovolně nechalo zavřít do jednoho statku na Šumavě a slíbilo poslušnost pravidlům, které zde uzákonila trojice psychoterapeutů. Manuálně pracují, živí sami sebe a přišli sem s cílem zbavit se své závislosti na tvrdých drogách. Krutá pravidla komunity (nejen absence drog ale i sexu, dodržování denního režimu a otevřená vyznání skupince) jsou tu – jak už to bývá – proto, aby byla porušována.




Hned na začátku jsme svědky příchodu nováčka Romana (David Švehlík). Po „křtu“ v ledové vodě se postupně seznamuje s platným pořádkem a ostatními členy společnosti. Je to svérázná skupinka různorodých povah i lidských typů. Mezi nimi vyniká poněkud záhadný Milan (vynikající Jiří Langmajer), je tu třeba Jolana (Petra Jungmanová), která porušuje pravidla tím, že žije s Milanem, což ostatní bohulibě přehlížejí, či Karel, toužící po vyléčení a setkání se svojí dcerou (David Novotný), punker Tom (Igor Chmela), hyperaktivní Filip (Jan Budař) či ostravský Ruda (Jaromír Dulava). Postupně dojde ve filmu na jejich příběhy, na jejich minulost. Proč se dostali na scestí se dozvídáme ze vzpomínkových pasáží. Zapomenout nemůžeme ani na trojici těch, kdož jako bozi, vytvářejí pravidla soužití – psychoterapeuty v podání Martina Stránského, Martina Trnavského a Kláry Issové.

vé.

Zdálo by se z počátku, že půjde o idylu, že se příběhy závislých budeme bavit stejně jako tomu bylo v léčebně alkoholiků v Kleinově filmu DOBŘÍ HOLUBI SE VRACEJÍ. Brzy však poznáte, že mezi členy doutná napětí, které se prohloubí po příchodu Romana. Vše přiživí labilní Tomáš (Igor Chmela), který obviní Milana z dávné smrti své známé a nitky se začínají točit kolem vztahu Milana a Romana, který sahá do vzdálené minulosti ve Španělsku. Z nenápadného filmu se postupně rozvine psychothriller se všemi znaky svého žánru. Který z těchto osobních příběhů je odpozorován ze skutečného života a kdy jde o autorskou licenci je těžké určit. Že režisér Robert Sedláček měl možnost poznat různé lidské osudy, dokládá i jeho předchozí dokument DLOUHÁ KOCOVINA, věnovaný problematice drogově závislých. V komunitě v Němčicích na Šumavě strávil mnoho dní a po této „přípravě“ se mohl pustit do svého debutu v celovečerním hraném filmu. Sám na otázku, jaké má zkušenosti s drogami odpověděl: „Já jsem zkusil všechno, co se  mi kdy dostalo pod ruku. A dostalo se mi toho pod ruku dost.“

Možná si řeknete, že jde o modelovou situaci, že vztahy ve scénáři, který si napsal sám režisér, jsou silně zdramatizovány. Ale jen tak může dojít k stále rostoucí antipatii jednotlivých členů skupiny, jen tak se můžeme dostat až na dřeň jak jejich vzájemných vztahů, tak i charakterů. A je to dost drsná přehlídka se stínem dávného mafiánského zločinu...

Film je důsledně autentický ve ztvárnění prostředí a v dialozích. Jiný rozměr do něj vnášejí estetizované flashbacky s návraty do minulosti, z nichž plyne tajemství vztahu Romana a Milana a stanou se rozbuškou současného dramatu v komunitě. Jde současně o psychodrama a thriller, do něhož se vsouvá detektivní zápletka s postupně odhalovaným tajemstvím. Dost na to, aby film byl pro diváky atraktivní a zajímavý. Irena Hejdová ve své recenzi píše o tom, že se nenápadně rodí ambiciózní alegorie dnešní společnosti, jako místa v němž si pravidla pravdy a lži určuje každý sám, v němž jsou obecné hodnoty prázdným pojmem a kde už každý funguje jen sám za sebe.“

Podle Veroniky Klusákové „Hra na pravdu, jeden z pilířů komunitní protidrogové terapie, je usvědčena z šalebné krátkodechosti a venkovské sídlo komunity se proměňuje v zrcadlové bludiště osudu.“

V české kinematografii se tématem drog a závislosti už zabývalo hodně filmů. Vzpomeňte na tituly ŠEPTEJ, MANDRAGORA, ANDĚL EXIT, KATKA, PERNÍKOVÁ VĚŽ, SAMOTÁŘI, RO©K PODVRAŤÁKŮ, KANÁREK či PAVUČINA.. Možná si všimnete i tajemného čísla dvanáct – což je nejen počet hodin, měsíců, znamení Zvěrokruhu i třeba počet Ježíšových učedníků (apoštolů). Zasvěcenci jistě doplní řadu dalších mystických vysvětlení. Pokud jde o filmy pak si vzpomeňte na porotce v Lumetově DVANÁCTI ROZHNĚVANÝCH MUŽÍCH či jeho obdobu v  Michalkově filmu 12. V obou také po klidné expozici dochází postupně k výměně názorů a osobním konfliktům.
Foto: ceskatelevize.cz, ceskobudejovicky.denik.cz, martinus.cz

********************************** 

PRAVIDLA LŽI

ČR 2006, režie Robert Sedláček

uvádí ČT2 ve čtvrtek 28. července od 21,30 hodin







Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.262 s