Za okny se vítr čílí,

sami v sobě jsme se skryli.

Do myšlenek splín se vkrádá,

čí vlastně to byla zrada?

Tvá duše, jako padlý sníh,

zabloudila v stopách mých.

Jen jedno slovo, hlásek pár,

zažehnáme starý svár.

Pohneme se trochu z místa,

bude lépe dozajista.

Probudíme zašlý cit,

budeme se opět chtít.

Venku vítr prudce sílí,

dopřejme si ještě chvíli.

Ve společném osamění,

hledajíce co už není.



Zdroj foto: pixabay.com, autor: MarcNoel