Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je neděle 28.5.2017, svátek má Vilém 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 497
Registrovaní čtenáři: 1753
Publikovaných článků: 12113
Komentářů: 10712


Měření



Krásně vydaný román Lubomíra Mikiska

23.08.2016   Ivo Fencl   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Po ztrátě zaměstnání a úmrtí manželky přichází Robert o většinu majetku. Nechá se k tomu všemu i rádoby odborně zaškolit do tajů hracích automatů, což sledujeme detailně. Hle. Sotva má Robert pocit, že si s dotyčnými vehikly na peníze poradí, ba dokáže je ukočírovat a následně i oškubat, vrhá se do víru her a sázek. - Výsledek? - Očekávatelný.
Ač ne okamžitý. Na radách zkušeného hráče totiž něco skutečně bylo. Ale rady jsou jedna věc a praxe reality je věcí číslo dvě. Rady se bohužel nedají dodržovat do nekonečna, nejsme-li stroje, a Robert tudíž skončí. Doslova ve stanu.

Výjimkou není. Kolik takových lidí žije dnes v Evropě okolo nás?
Odpověď je součástí statistiky. I vyhledejme si ji. Ale nebude už pak mít ta odpověď sílu a moc a nebude mít ani moc společného s beletrií, zatímco nová knížka Lubomíra Mikiska toho má společného dost a minimálně působí co „skutečný příběh“.
Lze si navíc ověřit, že je rozvinutím autorovy starší povídky Znepokojení.
Mikiska sice lze (ale jistě!) po přečtení jeho knížky Za obzorem čeká svět snadno nařknout z přemrštěného idealismu, ale proč tak jednat, proč? Radši bychom neměli zapomínat na to, že každá IDYLA uchovaná v našich představách a snech je s to generovat cestu, po které se občas dobereme i idyly skutečné. A ne?
Pesimismus totiž není na místě. Ten naopak bortí veškeré plány, většinou. A proč tudíž nebýt raději idealistou a romantikem, tedy pokud současně sebekriticky zvládneme posbírat důstojnost a síly? Pokud umíme zůstat chladnokrevní a praktičtí? A možná je to dokonce nutností (tím idealistou zůstat), chceme-li ven ze „srabu“. A možná to bylo, je a bude naší jedinou šancí, dokonce. Ne-li pak naší, Robertovou dozajista.
A ne? Všemožně se - tento sympatický muž - pokouší o cestu zpátky a „tam nahoru“, a ač mu vše vždy nevychází, jak by si přál a jak si naplánoval, nežadoní o pomoc. A ano, ohmatává nosem samé dno společnosti, ale víra ve vlastní lepší budoucnost nás u něj nutně musí fascinovat. A pokud onu víru i on ztrácí? Pak jde jen o chvilkovou slabost.
Navíc... Dokáže zůstat poctivý i v momentě, kdy bychom my sami možná selhali. Vzdává se v jednu chvíli nalezených peněz, ač tyto zrovna „tak nutně“ potřebuje a ač souběžně čelí opovržení hned dvou žen. Je to bědné, ale...
A shrnu-li situaci, nějak jsme - poslední dobou – až příliš uvykli záporákům.
Nehovořím přitom jen o „Čechii“, ale o světě. V kinech si běží toto léto i film Sebevražedný oddíl, který opět dělá z padouchů hrdiny (i když prý z legrace), a taktéž Ludlumův Jason Bourne, onen srdnatý agent a „muž bez minulosti“, dnes fakticky bojuje s CIA, přičemž mladí mu v biografu fandí a tuto hrůzu prostě pokládají za normál (jak nedávno upozornil Ondřej Neff).
A peníze? Vládnou, jistě, a kdo to nepochopil, je dnes ovšem za idiota. Ale zaslouží snad smrt?
I na to „causa Robert“ odpoví. On je totiž Mikiskův hrdina podobným idiotem, a přece jím není. Je prostý a obyčejný, je opravdu i dobrý chlap, ale není hlupák. A přestože se už sesul ke dnu a polykal andělíčky, jako se to může koneckonců stát skoro každému z nás, a přestože se jeho dosavadní svět ocitl tak daleko za obzorem, nevzdal to.
V Mikiskově příběhu pak nelze než uvěřit, že se hrdina ode dna odrazí. Není totiž mužem plným defétismu, typického pro svět mnoha bezdomovců, a nepropadá ani panice. Naopak. Koná. Zná svou cenu, a to nejen tu tržní. A ejhle, pokaždé zprvu racionálně uvažuje, než s realistickým jednáním začne, a nikdy, skutečně nikdy nezrazuje vlastní morální zásady.
A rozumíme mu, rozumíme - a právě proto kráčíme po jeho boku a on je „náš“, což samozřejmě prvořadě v těch momentech, kdy ví, co dělat dál. On to ovšem a naštěstí chápe takřka stále, narodil už se dobrém znamení i na šťastné planetě a krok za krokem vystupuje z bahna, kde zafungoval jako jakýsi Robinson (i když nebyl dole sám), a vítězí, zatímco většina jeho druhů z dna se podobně vzepnout neumí. Někteří by i mohli, ale jiní na to ani nemají, jak si možná (a to je jedinou výtkou k tomuto příběhu) autor sám ani neuvědomuje.
Situace, které tato kniha líčí, zažívá, pravda, dnes a denně dost lidí, byť je skutečností, že právě oni nejspíš knihy nečtou. Anebo UŽ DÁVNO nečtou. Ale kdo ví, třeba zrovna tuhle někteří objeví. Za obzorem jiný svět je totiž do jisté míry i manuál pro každého bezdomovce a každičký hrdinův krok je zde až překvapivě ukotvován v realitě. Důležité je chtít, důležité je mít vůli, důležité je mít trpělivost, důležité je doufat. To i další se nám tu říká, i kdyby jen implicitně, a to celé, pěkně vás prosím, není naivita.
Kniha je tónována do hnědé (včetně písma) a vyrobena, vytištěna a graficky upravena je s pozoruhodnou pečlivostí.

Lubomír Mikisek (*1950 v Praze) debutoval sbírkou povídek Přání (2005) a následovaly knihy Duhová kulička (2006, jako spoluautor), Když tančí vážky (2008), Přitažlivost medúzy (2011) a Dlouhá noc lásky (2012).

Lubomír Mikisek: Za obzorem jiný svět.
Fotografie Stanislav Karkoška. Předmluva Ivo Fencl.
Vydalo Nakladatelství LYNX (
nakladatellynx@centrum.cz).
500 výtisků. Brno 2016. 160 stran.
ISBN 978-80-86787-94-7


Distribuce a objednávky: Lubomír Mikisek lumik3@gmail.com




Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2729 s