O tom, že Woody Allen je pro většinu diváků stálým zdrojem inteligentní zábavy a humoru nikdo nepochybuje. Plodný autor, režisér i herec přináší do kin každý rok nový titul a vždy baví v tom nejlepším slova smyslu. Naposledy jsme v kinech mohli vidět třeba komedie Půlnoc v Paříži, Jasmíniny slzy či Kouzlo měsíčního svitu. Pamětníci jistě s vděkem zavzpomínají na zážitek z filmů jako Annie Hallová, Sex noci svatojánské, Purpurová růže z Káhiry, Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat či na další plejádu již více než padesáti titulů, pod nimiž je Wooody Allen jako scénárista, režisér či představitel hlavní role podepsán.

Slavný komik na přání producentů přenechal ve filmu Zahraj to znovu, Same roli režiséra zkušenému, u nás málo známému tvůrci především komedií a muzikálů Herbertu Rossovi (1927-2001). O to více se soustředil na roli zakomplexovaného filmového kritika Allana Felixe, jehož opustila manželka a on nyní hledá novou partnerku. Je to typický allenovský antihrdina – malý, nesmělý intelektuál, nervózní, bázlivý, chaotický, pro ženy nepřitažlivý a žen se bojící. Každý pokus o novou známost končí trapasem, Allan se v ženské přítomnosti „stává roztěkaným nemotorou, který nedá dohromady kloudnou větu.“ Na své klopotné cestě za novou známostí má poradce – radí mu manželský pár, který tvoří nejlepší přítel Dick (Tony Roberts) a jeho zanedbávaná choť Linda (Diane Keatonová). A nejen ti dva mu ukazují cestu. Jak poznáte již v prologu, kdy Allan sleduje finále romantického hitu Casablanca, v němž navenek cynický hrdina v podání Humprey Bogarta přenechává milovanou ženu svému sokovi. Bogartovská postava (Jerry Lacy), stylizovaná do drsného protagonisty "černých" filmů typu Maltézský sokol, poté ožívá, aby dávala nesmělému Allanovi "světácké" rady, jak správně sbalit tu správnou. Rady možná dobré, ale každou z nich Allan trapně zmaří. Prostě a jasně - namlouvání ve stylu filmů drsné školy se ukazuje jako nepoužitelné pro neatraktivního a navíc zakomplexovaného městského intelektuála. Stává se však zdrojem řady groteskních, především slovních gagů.

Woody Allenovi zdárně sekunduje jeho tehdejší životní partnerka Diane Keatonová v roli Lindy. Allan jen v přítomnosti Lindy si nemusí na nic hrát, dokáže být sám sebou. Oběma představitelům to sluší, oba perlí a je škoda, že se krátce poté rozešli. Proslavenou závěrečnou scénu z Casablancy, kdy se na letišti „ve vyšším zájmu“ Bogart vzdává své lásky Ingrid Bermannové, Woody Allen vtipně parafrázuje. Pokud si v Kronice filmu přečtete, že Allen vytvořil „satiru na Bogartovský mýtus“ pak jde spíše o nostalgický pohled na slavné období Hollywoodu. Allen v řadě filmů s úctou vzpomíná (viz třeba Hollywood v koncích) a jako „staromilec“ připojuje swingovou hudbu (sám je znamenitým hráčem na saxofon). Verbálními a vizuálními odkazy zde připomíná i jiné Bogartovy filmy jako Zúčtování se smrtí či Hluboký spánek.

Scénář vychází ze stejnojmenné Allenovy divadelní hry z roku 1969, která se na Brodaway dočkala 453 repríz a je stále v repertoáru divadel včetně českých (naposledy Městské divadlo v Mladé Boleslavi a Divadlo Na Jezerce). Film však nekončí happy endem jako v předloze, ale „bogartovsky“ tím, že se Allen své lásky vzdá ve prospěch kamaráda. „Jde ovšem o první spontánní čin muže, který se pokouší žít sám za sebe,“ píše Alena Prokopová. Původní název divadelní hry byl Aspirins for Three (Aspirin pro tři). Věta z titulu se vztahuje k postavě černošského pianisty Sama (v Casablance ho hrál Dooley Wilson), jenž zpívá památnou píseň As Time Goes Be.  

Jak píše Filmový přehled „Allenův obrýlený neurotik, trýzněný sexuálními i existenciálními frustracemi, ale i žalostně nízkým sebevědomím, předznamenává typ postav, které komik poté hrál ve většině svých filmů.“ P.S. – Na originální film Michaela Curtise Casablanca  s Humprey Bogartem a Ingrid Bergmanovou si od 1. září 2016 můžete zajít do nejbližšího kina, kde se díky společnosti Pannonia Entertainment znovu uvádí.
Foto: popuheas.com, meta-narrative.tumblr.com, elconfidencial.com, amazon.com