Když píši, že češtinu miluji, neznamená to, že souhlasím s nedávným návrhem z poslanecké dílny členů KSČM, aby se všechny výrazy převzaté, obvykle z angličtiny, důsledně přeložily do češtiny. To už bylo před časem na Slovensku, kde se české filmy do slovenštiny dabovaly. Takové snahy jsou zrůdnost, stejně jako komolení cizích ženských příjmení, tím naším typickým přechylováním. Na příklad španělská herečka Penelope Cruz se proboha  přece nejmenuje Penelope Cruzová  nebo již zmíněný pokus ze Slovenska, kde uvedli, že bude v Bratislavě koncertovat Mária Rottrová.
 
Co mám tedy na češtině rád? Nedávno jsem při cestě autobusem zaslechl za mnou hovor typickou perfektní „pražštinou“. V autobuse v Praze nic zvláštního a ani obsah toho hovoru jsem nevnímal, ale když jsem vystupoval a pootočil se, ejhle tou „pražštinou“ se bavili dva Vietnamci. Nepochopil jsem, proč nemluvili vietnamsky, ale docela mě ta jejich čeština potěšila. Měl jsem také spolužáka z Peru, byl to docela divoch a když se mu něco nelíbilo, vychrlil ze sebe kritiku situace nebo třeba názoru nebo chování a na závěr protivníka poslal do… jistě víte kam - a zase krásnou pražskou češtinou.
 
Pak mám také rád nová slovíčka, která náš jazyk obohatí, ale jsou typicky česká, ne převzatá. Vynikají v tom hlavně děti, které některá slova postrádají a když tedy maminka žehlí a dítku se zdá, že má žehličku velikou, vyhodnotí tu domácí pomůcku jako žehla. Děti také řeší absenci některých slůvek tak, že když nějaké postrádají, pohotově si pomohou, třeba socha, soška, sošička. Nádhera, že? Před časem se mi zalíbilo doporučení jednoho brněnského lékaře, který všem doporučoval pro zdraví, dvakrát denně jít ven se psem, i když žádného psa nemáte. Začal jsem tedy chodit „se psem“ a moje budoucí snacha  prohlásila, že jsem se nějak rozprocházel. A reklamy jsou přímo živnou půdou pro nová slovíčka, tedy na příklad šupící se vlasová pokožka. Krása, ne?

Mám k češtině takový rozporuplný vztah. Ve slohových a jiných písemných pracích se snažím používat spisovnou češtinu, ale v mluveném projevu si „neberu servítky“ a mluvím již zmíněnou pražskou češtinou. Snad tím našemu rodnému jazyku neubližuji a pokud objevíte v této úvaze pravopisné chyby, tak se omlouvám.