Knihy jsem dostávala už jako batole a když mi z nich někdo četl, písmenka pod obrázky jsem si pamatovala. Tak mě knihy naučily číst a když jsem nastoupila do první třídy, už jsem četla plynule. Každé Vánoce jsem dostávala větší množství knih a byly to mé nejmilejší dárky. V celé řadě pohádek se vyskytují čarodějnice s tlustými kouzelnými knihami a pokud si pamatuji, také jsem toužila po knize kouzel. Kdo se z ní naučil zaklínadla, mohl zmizet, proměnit se v něco jiného, nebo mohl proměnit ostatní. Když postupně knihy nahradila elektronika, hlavně televize a internet, ani k Vánocům už jsem žádné nedostávala - až vloni! A dokonce kouzelnou, formát A3, váha osm kilo.

Sice neobsahuje návod na zmizení, což bych občas ocenila, ani návod na proměnu lidských škůdců na něco užitečného, ale je kouzelná jinak. Bez ní bych nevěděla, že naše malá země je doslova prošpikována zámky, tvrzemi a hrady. Jen v našem kraji je takových památek čtyři sta šedesát devět, z toho třicet zámků stojí přímo v Plzni, i když by to do těchto budov nikdo neřekl. Později byly přestavěny na činžovní domy s byty, dnes jsou v nich státní úřady, banky nebo sídla firem. Moje kouzelná kniha plná fotografií je o památkách, které přežily rok 2000, a z toho lze usoudit, že bylo ještě mnoho dalších, které nepřežily.

Kdysi na výletech jsem si hrady a zámky prohlížela se zájmem. Obdivovala jsem ty spousty nazdobených komnat, nábytek, nádobí a další věci, ale ráda jsem se vracela do svého tři plus jedna, kde není třeba starat se o světlo, teplo a vodu, zaměstnávat služebnictvo, ani se propadat studem před bohatějšími sousedy. Na podlaze měli stejný koberec jako já, na stejném místě kuchyňskou linku, v pokoji obývací stěnu s televizorem, v koupelně pračku a venku auto. Nikdo z nich mi tehdy nepřipadal, že by prahl po sedmi ložnicích, třech koupelnách, několika kuchyních, spoustě oken a dveří, desítkách metrů chodeb a zlaceném nábytku. Všichni jsme byli v pohodě, navzájem se zdravili, každý rok jsme v kočárkovně slavili společně Silvestra a všichni jsme se tam vešli.

Co mohlo před těmi dávnými lety způsobit, že někteří lidé začali pociťovat potřebu stavět pro sebe obrovské budovy se spoustou místností, mít vyřezávaný nábytek, zlacené předměty, obrovské parky a kočáry? Asi tehdy vypukla nějaká epidemie okázalosti, která přetrvala celá staletí, a po krátké přestávce je tady znovu. A celá ta staletí si společnost nesmírně zakládala na urozenosti, přestože šlechtický erb bylo možné si koupit stejně jako pytel brambor, jako dnes vysokoškolský titul, neboť titul šlechtický už vyšel z módy. To by bylo nějakých vévodů, markýzů, knížat a hrabat! Ale když jsem se dočetla, že na svatební hostině Viléma z Rožmberka bylo zkonzumováno 120 jelenů, 200 volů, stovky husí a další drůbeže, myslím, že v tom historie přece jen přehání, protože takové obžerství snad ani není možné. A také si myslím, že možná v ranném středověku vyšla stavba skromnějšího zámku levněji než naše paneláky - jestli byly pracovní síly tehdy levnější než jsou dnes? Vedle hradů a zámků byly samozřejmě také chalupy a chaloupky, kterou si mohl postavit každý, kdo chtěl, kde chtěl, a na jakou měl, a tak se postupně vytvořilo společenství "zámků a podzámčí", které trvá dodnes, jen potřebná urozenost je charakterizována trochu jinak.

Návštěvy starých historických památek už mě vůbec neberou. Proč si prohlížet opuštěná sídla staré šlechty, když dnes máme novou? A dnešní doba je také plná kouzel. Od konce války - čtyřicet let - u nás nikdo žádný pozoruhodný majetek neměl, ale již krátce po devadesátém se mluvilo o miliardářích. Tak kde se tady vzali? Vypučeli na stromech nebo vyklíčili z úrodné hroudy jako řípa? Na výletech už bychom si mohli prohlížet rozsáhlá sídla a vily s bazény a saunami Krejčířů,  Tykačů, Bakalů, různých takzvaných celebrit a dalších - sídla, na jaká člověk normálně nevydělá, ani vydělat nemůže, i kdyby dřel celý život dvacet hodin denně. Ani na luxusní život politiků, těch veselých kluků, kteří se před léty vydali vladařit v tesilových kvádrech rovnou z panelákových králíkáren. A nový dějepis se bude zabývat líčením jejich ušlechtilých činů a zásluh o rozkvět naší demokratické vlasti. 

Zdroj foto: pixabay.com, autor: LubosHouska