Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je sobota 23.9.2017, svátek má Berta 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 498
Registrovaní čtenáři: 1757
Publikovaných článků: 12243
Komentářů: 10734


Měření



Hilský nebo Uličný aneb jak na sonety

23.03.2017   Ivo Fencl   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Zdalipak Shakespearovy sonety do češtiny převedl nejlépe Miroslav Uličný?
Kdo ví! Ale z jeho studie Shakespearovy sonety v českých překladech to vyplývá. Vyplývá to z ní, ač Uličný sám sebe jako překladatele hodnotit odmítá.

Probírá ovšem chronologicky všechny ty "kolegy", kteří se s tímtéž úkolem-kládou utkali. Jistěže i chválí, ale všude rovněž objevuje nedostatky. A to nejen u Vrchlického a Saudka (kteří zastarali), ale má výhrady i k Janu Vladislavovi.

Nabroušenost jeho kritiky pak roste směrem k současnosti a osobně nepochybuji, že odůvodněně. Ona odůvodněnost pak vyniká v případech Václava Pinkavy (syna Jana Křesadla) a (od dost méně) u Jiřího Joska. Až překvapivě to ovšem Miloslav Uličného natřel i Martinu Hilskému.

A co mu vytýká?
Je toho více, a tak shrňme námitky spíš globálně. U Hilského nepochybně převažují jednoslabičné rýmy, díky čemuž se slova typu tvou, jdou, jsou snadno rýmují s posledními slabikami slovesných tvarů jako zahynou. Co závažnou věc prostě Uličný vnímá jistou nekvalitu u veršového zakončení Hilského sonetů, přičemž za premisu bere, že v české překladatelské tradici musí být rýmy pokud jen možno plnohodnotné. „V tom ohledu překonal všechny předchůdce,“ všímá si Uličný u jistěže v mnohém geniálního Martina Hilského. „Překonal všechny, když v drtivé většině sonetů užívá velmi často (a ne tedy okrajově jako jiní), ba až programově jen snadné nebo neúplné rýmy a kvazirýmy.“

A výsledek této praxe? Miloslav Uličný se nebojí přirovnání k „rýmoidům“ mnoha českých překladů z ruské poezie, kde vede síla přízvuku k redukcím ve výslovnosti, takže Rusové své nepřesné a neúplné rýmy pociťují jako esteticky plnohodnotné.

„Český přízvuk ovšem nic podobného nepřipouští,“ upozorňuje Uličný, „a proto směs pravých rýmů s asonancemi, rýmoidy a neúplnými rýmy bude v žánrové formě znělky vždy pociťována jako chudoba či neumělost, a to v jedné z nejvýznamnějších složek české prozodie, totiž právě rýmu.“
Jako pouhé asonance či rýmy až drze nepřesné vyznačuje pak Miloslav Uličný kupř. dvojice typu mládí – dáti, zkrvavím – do slabin, tváři – vážím atp.
 
Spočítal také (a sám je možná drzoun, abych se vyjadřoval svobodněji), že víc než polovina sonetů v Hilského překladech má někde místo rýmů tzv. asonance anebo rýmy nepřesné, k čemuž je však třeba připočítat případy neúplných rýmů, které prý vedle asonancí a kvazirýmů ozřejmují, že Martin Hilský nechce či není schopen vytvořit „systémový ekvivalent rýmového schématu“ a nahrazuje ho směsicí snadných rýmů (nadužíváním často až omletých), asonancí, neúplných rýmů (prodlouží – žít) a kvazirýmů.
Za až ležérnost má pak Uličný dost nápadné dvojice asonancí či rýmů typu světlo – peklo. A konstatuje, že se Hilského překlad širokým užitím asonancí a neúplných rýmů, jakož i kakofonickou implantací některých kvazirýmových dvojic a občasným nerespektováním rýmového schématu originálu, zcela vymyká české překladové tradici sonetu, a to k výraznému neprospěchu konečného vyznění. Má proto obavu, že Hilského smíšená řešení nejsou výrazem nové nosné koncepce, ale prostě bezradnosti a někdy snad i neschopnosti či spěchu.

Osobně si myslím, že je Uličný přísný na Martina Hilského až moc, ba cítím tu chvílemi cosi jako osobní zaujatost. Netuším jen, zda jen konkurenční, anebo i odjinud vyvěrající.

A co víc?
Raději si studii prostudujte sami! Naposled vyšla v druhém vydání knihy Sonnets / Sonety (Nová vlna 2015), které je rozšířenou a revidovanou verzí publikace z roku 2005, jež ovšem ještě nebylo dvojjazyčně zrcadlové.
„Každý, tedy i tento můj překladatelský čin, je ovšem a samozřejmě kritizovatelný,“ dodává „odvážný“ (i bez uvozovek) Miloslav Uličný koncem předmluvy. „Každý překlad je jen jednou z možných verzí originálu. Doufám však, že jsem hlavní požadavek uměleckého překladu, totiž dosažení ekvivalence v dominantních rysech originálu, v rámci svých možností a zkušeností naplnil.“

Edward de Were nebo William Shakespeare: Sonnets / Sonety
Z vydání The Complete Works of Shakespeare, with Introduction by S. John Ervine. London and Glasgow, Collins Clear-Type Press, b. d. (1923) s přihlédnutím k pozdějším komentovaným vydáním přepsal a přeložil Miloslav Uličný, který též napsal předmluvu pro čtenáře a doslov pro odborníky. Kresbami doprovodili Jaromír Gál a Tomáš Kropáček.
Vydalo nakladatelství Nová vlna v roce 2015 u příležitosti 465. výročí narození Edwarda de Vere, 17. hraběte z Oxfordu, pravděpodobného autora Sonetů.
V tomto souboru vydání první. 220 stran. ISBN 978-80-85845-48-8


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0683 s