Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 23.6.2017, svátek má Zdeňka 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 497
Registrovaní čtenáři: 1754
Publikovaných článků: 12142
Komentářů: 10714


Měření



Strach dítěte

30.03.2017   Ivo Fencl   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Zvláštní. Na půl metru přesně vím, v kterém bodě kuchyně
jsem stál (a tak!), když jsem ucítil ten atak. To díky Němcové. Dvě kmotřinky mě vyděsily. Němcová psala: „Sotva dořekl, stála před ním ohnivá žena, rostla výš a výše, z huby jí hleděl drak, z očí dvě ještěrky. Již ho chtěla pojmout do hořících loktů.“ Váchal by to maloval, ale Božena tak psala. Před očima vám to plulo. Ach, neplynou báchorky z hlubin krve a strachu, jak mínil Kafka? A co ještě mě vyděsilo?

Šeredná Ladova Bída (v Erbenovi). Gorgona Václava Fialy z Petiškových Bájí. Nic ty běsy nepřekoná. Či ano?

Vydatné dávky téhož však generoval i rozhlas a vybavuji si PROZAICKY sekvenci ruské zkazky. Svoloč a umrlci klepou. Ťukají za víru v nočním vichru do střešních tašek a ještě jindy líčí baryton hercův takto smrt v ohni: „A kroutí se a černá! Á!“

Jak dlouho jsem to měl před očima! Či báchorka o tovární siréně. To její pracovité houkání nepřekoná ani hrůznost ledničky ze samých počátku dětství. Netikala! Ale nitrem svým zněla až z pekel. A stvůry? Vynořovaly se z ničeho. Nacházel jsem se v prázdném, vlídném pokoji. I teď tu píšu sám a vím, na kterém místě se přede mnou náhle zhmotnila vodnická hlava s nekonečně dlouhým nosem. Odkud šla, nechápu. A proč právě v tu chvíli? Hrůza je nejsilnější pocit! A zda i nejkrásnější? Když jste dětmi. Obklopují vás obrazy a ony chrlí páru děsu, ony vystupují z tmy, i setnete pěsti i víčka a...

Žasnete. Střídá se to před vámi. Vzor za vzorem. Šity z tváří, tvářiček a šklebů bez vůle. Musíte sledovat krajinu podvědomí. Její puklé vrby. když produkují šlem děsu. Jen těch kapitol v otcově Záhadě hlavolamu a jejich názvy, když sálaly další úzkostí. Jen filmové záběry Maxe Nosferata Schrecka uvnitř slovenského vydání Draculy. NECHOĎ ke knihovně! A ne do sklepa. Ne na půdy. Ne na zrušený hřbitov. Ne za noci. Tou nejděsivější z vizí mi byla v patnácti chatrč vprostřed lesů, kam jsem v noci musel dojít pro ohyzdnou krabičku zápalek. Sám. Za větru. A jako plachý sklípkan. Ale nebýt všech těchto řetězených úleků, je mě ve vzpomínkách jen č-t-v-r-t. Ne víc. Vždyť co by zbylo???

Ale čtu také torzo své povídky Drezína noci a už nepochopím, čím mi prázdný, rachotící, řítící se vlak připadal příšerný. Co za děs tkvělo v pohledu na drezínu, která se jen mihne v protisměru? Změť pumpujících údů z pekel? Kdo i kde se pohyboval? Kde mají původ zelení nosáči? Až tuhle mě napadlo, že jde o Kubaštou marionetu z té pohádky o ježku Pícháčkovi, která mi v dětství u babičky v Rokycanech připadala ponurá. Hoj, zrůdný paňáco! Jsi odhalen. A stejně za mnou sedíš? A co další číhavý nosál na obalu Azbuky z roku 65?

Je tam. Dodnes vyveden z modelíny. Nikdy nezmizí. A jsou dva. Žlutý - a ten druhý s bubínkem – a vládne Valpuržina noc a navždy, a přece vím, že pekla jiných dětí zůstávají všude na světě s mými hrůzami nesrovnatelná. 


 




Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2657 s