Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je neděle 25.6.2017, svátek má Ivan 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 497
Registrovaní čtenáři: 1754
Publikovaných článků: 12145
Komentářů: 10714


Měření



Veteráni v tréninku a v boji

04.05.2017   Tereza Čerbáková   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Na frontě. Spolubojovníci semknutí proti společnému nepříteli. České poště. Vzájemně se podpíráme z posledních sil. Jestli mi nabídne los, zastřelím ji.

Zaujal mě veterán. Odhaduju ho na první světovou. Zřejmě si jde pro výsluhu. Sedá si. Nedivím se. Bála bych se ho i dotknout, tak křehký mi připadal. Nevypadá sympaticky. 

Zatím jsem v záloze, ale až budu v první linii, dám mu přednost. Vypadá ale, že mě, cucáka, pošle do háje. Nebojím se, jsem ve válce. Ještě vyslechnu jednání na přepážce, které skončilo smírem a stojím čelem nepříteli. Otáčím se na veterána a nabízím mu svou pozici. Beze slov a změny ve tváři se strašně pomalu zvedá, jde ke mně a postaví se mi přímo před obličej. Teď to přijde. Vlez mi na záda nebo tak něco. 

"Madam, ani nevíte, jak jsem šťasten jen proto, že to říkáte." Roztaju. Mluví! Krásně! Dýchla na mě první republika. "Já budu hned hotov." Nevěřím. Podle tváře nepřítele za přepážkou to může znamenat i smrt. Vsázime se. Baví mě to. Robert Fulghum nazval tyhle lidi hráčema. Chytnou se, mluví, žádná leklá ryba. "Vsadíme se o pusu. Nemůžu prohrát, víte?!" Trochu se leknu, třeba má z války svrab. Klídek, jsi v boji, Terezo, nemůžeš se podělat. Fakt je hned hotov, žije. Vyhrál. Tak teď. Elegantně mi vezme moji ruku do své tak moc zvrásněné. Překvapilo mě, jak je příjemně hladká. Políbil mi ruku. Spolubojovníci mají kulturní vložku. Dokonce i nepřítel na chvíli přestal s palbou razítek. Cítím pýchu.

"Madam, velice vám děkuji, bylo to překrásné." Obdržela jsem Řád člověka. Lítám blahem. Sáhl na mě život. Asi strašně dlouhý. Jestli nebyl v první, tak určitě druhou světovou zažil. A pak ty sračky po ní a Bůh ví, co mu tam život ještě nastrčil. Kdyby mě nazval cucákem, snad bych se ani neměla urazit. Vím houby.

Mám veterány v tréninku. Samo, neskáčou přes kozu, řešíme, co na nich napáchal život a příroda. Mrcha jedna, klade překážky, veteránský věk prostě není sranda. Vím hodně o jejich těle a válce názvem Život. Mockrát ho chtěli zahodit. Přesto bojují. I v mých lekcích, kde umírají mladší. Totální nasazení.

Někteří veteráni ale zůstávají v boji sami a pak zprávy z domova, od dětí, vnoučat jsou jejich jedinou radostí. Navíc si někteří z války přinesli pochroumané zdraví. Nejsou nároční. Štěstím nazývají chůzi bez opory.

Rozdáme jim medaile! Ale myslím, že na to kašlou. Další věc do šuplíku, kterou sežere buď skleróza nebo Alzheimer. Co jim teda dáme? To nejdražší v dnešní době. Vlastní čas! Když jsou v Kauflandu akce, je pomoc s taškou na vyznamenání. Vlastní čas a slovo. Slovo pochopení. A co za to dostaneme? Třeba taky prdlajs. Oni už nic dát nemusí, oni už dali. Vybojovali naši pozici!


***

Zdroj foto: pixabay.com, Stevepb


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2428 s