Čtenáři tento příběh znají. Již v roce 1926 ho napsal představitel českého literárního realismu Josef Kopta. Jeho román v roce 1937 zfilmoval Josef Rovenský (po jeho smrti dokončil Jan Sviták) podle scénáře Otakara Vávry. Hlavního hrdinu (tehdy se jmenoval František ztvárnil Jaroslav Průša, jeho ženu Marie Glázrová. V roce 2008 se jednoho z mála remaků v naší kinematografii ujal režisér Filip Renč, který po nadějném debutu REQUIEM PRO PANENKU se pustil do různých žánrů jako thriller VÁLKA BAREV, muzikál REBELOVÉ či milostná komedie ROMÁN PRO ŽENY ale  cítil, že se musí rehabilitovat ve „vážné“ látce a ve skutečně silném dramatickém příběhu. Film začal připravovat se scénáristou Eduardem Vernerem, po jež smrti scénář dopracoval Zdeněk Zelenka. Legionář Josef Douša (Karel Roden) hledá v samotě železniční hlásky lék na rány, jež mu přinášejí výčitky za tragickou smrt jeho snoubenky a děsivé vzpomínky na válečné peklo, jichž se nemůže zbavit. Rád by překonal svůj bolestný úděl a díky přátelství, práci a rodinnému štěstí našel ztracenou rovnováhu. Jednou zachrání na kolejích mladého hrobníka Ferdu (Václav Jiráček - viz foto). Navíc se u něj projeví fyzický handicap – Josef ohluchne. Sice jen na čas, ale dále začne předstírat hluchotu, aby se dozvěděl, co si o něm a jeho manželce lidé myslí. Dozví se tak, že jeho nově narozená dcera není  jeho, protože mu manželka (Lucia Siposová - viz foto) byla nevěrná právě s hrobníkem Ferdou pár dní poté, co ho zachránil před jedoucím vlakem. Někdy je skutečně lepší neslyšet, nevidět, nevědět. Svou roli sehraje i šedá eminence v pozadí – ďábelský kostelník Bártík (Vladimír Dlouhý). Je jasné, že příběh nemůže dospět ke šťastnému konci... Neradostný příběh je zasazen do ponuré krajiny a odehrává se převážně ve sněhu, plískanicích  a kruté zimě, což korespondujeas duševním stavem hrdiny. Debutující kameraman Karel Fairaisl odvedl znamenitou práci. Karel Roden zde vytváří nesmírně zajímavou postavu (dostal za ni Českého lva) i když čtenář Koptovy knihy by si hlídače představoval jinak. Na místo bodrého a žoviálního vousáče dle Koptova popisu, Roden „představuje zasmušilého, odměřeného vojáka zničeného válkou i následujícím životem,“ jak napsal Miloš Máca. Film měl značný ohlas v kinech i u kritiky, která kromě Českého lva pro Karla Rodena udělila ještě stejnou sošku střihači Janu Mattlachovi a Vladimíru Dlouhému za herecký výkon ve vedlejší roli. Natáčelo se v Krušných horách a také v severočeském Úštěku, kde Renč tvořil také svoje REBELY. Výjevy z haličské fronty se točily v krutých mrazech na polích za Berounem. Milovníci vlaků ocení oživlé muzeální kousky železniční techniky, jichž je v republice již jen několik kousků. Filip Renč o svém filmu řekl: „Přestože jde o příběh z dvacátých let minulého století a není to zrovna situační komedie, myslím, že je to moderní film se strhujícím příběhem i stylem vyprávění. Hlavním motivem je Doušův souboj s vlastním rozporuplným osudem, se vzpomínkami na válečnou zákopovou vřavu východní fronty a především jeho hra na neslyšícího. Kdo dělá,že neslyší, může se o sobě dozvědět zajímavé věci...“
Foto: ceskatelevize.cz