Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je pondělí 23.10.2017, svátek má Teodor 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 498
Registrovaní čtenáři: 1759
Publikovaných článků: 12274
Komentářů: 10739


Měření



Kde pečení holubi sami lítaj do huby

20.07.2017   Tereza Čerbáková   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

"Kup mlíko!" Co? Franta sebou cuknul. Byl zvyklý poslouchat starou jako rádio. Kulisa, co zněla od rána do večera. Jen se nedala vypnout. A teď dala volume doprava. Kup? Cože? Franta vstává z otomanu, jako by stanul na měsíci. Spustí pomalu nohy. Jéé! Zašimrání do chodidel mu spustilo oči ke chlupaté barevné podlaze. A pak rychle zrakem ke starý. Vidí to taky? Tady přece byla prkenná podlaha. Stará si nípe u zrcadla něco na bradě. Ani to s ní nehne. "Mařko?" Jo, otočila se. "No, mlíko, říkám!" Franta pomalu posouvá dlaň po rámu zrcadla, jako by sahal na ducha a bál se, že jím prostoupí. Tady viselo zrcadlo, co vyráběl děda z dubu, který porazila loňská vichřice. Marně hledá dotykem vyřezávaný vzor. Jediné, co dlaň zaznamenala, byl jakýsi nápis. 

Přiblíží se očima až téměř k němu a pomalu nahlas hláskuje I-k-e-a. Stará na něj čučí a jeden chlup na bradě se těší, že na něj možná zapomene. "Co blázníš?" Franta sjede mlčky zrakem ke chlupu. Jo, jen ta stará je furt stejná. Zvedla se, až Franta uskočil. "Až tě přejdou ty skopičiny, mazej nakoupit. V lednici je leda voběšenej pavouk." Letmo koukla na nějaký náramek na zápěstí, což ji vyděsilo, švihla Frantovi hubana a zmizela za dveřma i s chlupem na bradě.
 
Jakej šlak ho sem nastrčil? Chalupa je to ta, co Franta vlastníma rukama postavil. Vybílené stěny jsou ale polepené strakatým papírem. A kde je studna? Voda teče ze zdi! I v kadibudce! Ve stodole místo koní stojí jakýsi lesklý povoz. Svíčky se zapalují věcí na zdi.  Kamna nenašel. Co to říkala? Mlíko? Marně však hledal stračenu ve stavení. 
 
"Osedlej koně!" Franta se rozhlíží, kdo to k němu promlouvá, ale to už sedí za volantem několika koní, jako by tam seděl od nočníku. Veze ho to do paláce s několika podlažími. Franta tam stojí jak stoletý dub s otevřenou hubou. Kolem něho se to hemží lidmi jak v mraveništi. Kouká ke stropu, kam stoupají lidé jako do nebe. Stojí a přece se pohybují. Ze zvyku se pokřižuje. "Mlíko!" Slyší zas ten hlas. Franta zavře hubu, vyhrnuje si rukávy a rozhlíží se po krávě. Hlas: "Tady je!" Někdo si z něho vystřelil? Kráva v krabici? Ježíšmarjá, několik krav. Vezme jednu krabici opatrně do rukou a otáčí ji na všechny strany. Ale vemeno nikde. Přiloží ucho na krabici. Nebučí. Najednou se mu na krabici rozehraje film. Poznává se v hlavní roli. Kupuje tele, bahnem ho táhne. Vede ho na pastvinu, seno suší. Táhne hromady sena do seníku. Střih. Z krávy tele vytahuje. Se ženou se objímají radostí jak o Vánocích. Bude mlíko! Titulky. Rok výroby 1930. Franta se automaticky opře do beder. Ještě teď ho bolí záda z té dřiny. A tady teď stačí nastartovat koně a mlíko stojí před ním.
 
"Musíš do práce. Potřebuješ peníze." Hlas. Mlíkárna. Franta sedí u bedýnky s pohyblivými obrázky a okýnky. Ťuká do ni celý den jako by to tak dělal vždycky. Ťuk! Konvová dojírna začne vycucávat krávy z mlíka. Ťuk! Laboratoř. Ťuk! Pasterace. Ťuk! Homogenizace. Ťuk! Pás se rozpohybuje a do krabic a lahví stříká přesně odměřené mlíko. Ťuk! Krabice do igelitů. Ťuk! Expedice. Franta se radostí plácá do stehen. Krávu ještě dneska neviděl a přitom tu mlíko teče proudem. Zadek zvednul židle, jen když si šel udělat kafe s mlíkem.  A i na to má teď asistentku. Marně ovšem kouká po někom, kdo ho odnese na záchod.
 
Tak to je ten svět, kde pečení holubi lítaj sami do huby! Jaképak se lopocení. Stačí sedět na perdeli a ťukat do mašinky. Vlastně všechno se dá ovládat nějakým čudlíkem. Ťuk a je teplo. Žádný les, řezání, štípání. Ťuk a je světlo. Bez obav ze zapálení chalupy. Ťuk a teče teplá voda. Ještě teď ho bolí tělo z kopání studny. Ťuk a domů přijede chleba. Dřina na poli, vyhazování šutrů, hnojení, setí, sklizeň je ta tam. Mlíkárnu už ovládá z domova. Zlaťáky hromadí v bance.

Jen to už není ten vypracovaný Franta, co tělo denně nasazoval, aby se rodina nasytila. Panděro mu přetéká jak starostovi, zadek teče ze židle. Když se mu ho podaří zvednout, funí jak býk před červeným hadrem. Ale má všechno, co kdy chtěl. Kyselinu močovou, hypertenzi, cholesterol, artrózu, cukrovku a ischias. "Musíš zhubnout!" Hlas. Nerad se vzdává svého prorostlého bůčku a tajně v komůrce ho uždibuje. Cvičit bude od příštího týdne. Určitě. Nebo od příštího měsíce. To už určitě.
 
Franta leží na operačním stole. Kolem stojí krávy na porážku. Nad ním se sklání řezník v bílém a rouškou přes obličej. Ukazuje Frantovi nůž na podřezávání kravských hrdel. "Jen vám tu uříznu kus sádla, abych mohl ukrojit kus meziobratlové ploténky, která vás tak sužuje. Záda vás potom sice budou stále bolet, ale já potřebuju vykázat pojišťovně nějakou činnost. Bohužel dnes má anesteziolog dovolenou, takže slibuju, že to bude bolet." Rozkročí se, napřáhne tu ruku s kudlou a…

 

"Nééé! Já musím pro mlíko!" Křičí Franta. Otevře oči a nad ním se sklání chlup zakořeněný v jeho starý. Kouká na něj jak vyjevená. "Co to meleš?" Franta jí vyrve beze slova ten chlup, až stará zaječí. Radostí a úlevou sevře tu svou ušmudlanou Mařku, co ještě svírá hadr a kartáč, jak drhla jejich prkennou podlahu. "Já ti byl ve světě, kde se dělá práce ze sesle. Na všechno měli čerchmantský udělátko nebo vozítko. Lidi tam vůbec nemuseli chodit. A aby se mohli hýbat, mají tam na to takový zařízení, kde těly pohybují do úmoru a ještě za to platí zlaťákama. Mařka ho plácne hadrem přes hlavu. "Tak už se prober a mazej nadojit!" 

 

                                                             ***
                                               Koláže Marie Zieglerová





Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Blanka Kubešová - 24.7.2017 - 19:10

Vize ve své krutosti ...
Vize ve své krutosti a opravdovosti až bolestně podobná dnešní realitě. Jde pod kůži, ona pravda bolí vždycky. To abychom procitli. Ale nějak to roztočené kolo nejde zastavit, že?

Od: Renata Šindelářová - 26.7.2017 - 19:26

Jojo, jsme rozmlsaní, zpohodlnění a znudění tím mačkáním knoflíků. Ironicky čím si to děláme snazší, tím je to vlastně složitější. Rovnováha prostě musí existovat. A nám se to teď všechno našroubovalo do hlav.

Od: Luděk Ťopka - 27.7.2017 - 21:48

Dík za pěkné počtení!
Prima malý výlet v čase. Připomíná mi to jeden článek z roku 1934 v "Českém slově", známém to předválečném listu Národně socialistické strany. Tehdy se tam jeden z redaktorů dopustil téhož exkurzu do budoucnosti a předpovídal,jak v roce 1950 (v tehdejší době značně vzdálené představě) budou všude už působit roboti. Neměl ovšem na mysli ty, co nahrazují lidi v dnešních průmyslových podnicích , ale umělé mechanické figurky,sloužící lidem spíše jako komorníci.Bezpochyby vliv čapkovy hry RUR.
Vy jste se, Terezko,pustila opačným směrem a mimořádně vtipně ukázala,jak by náš současný život posoudil chalupník Franta z Krkonoš v porovnání s tím jeho. Tedy bez té nepředstavitelné dřiny.
Dík za pěkné počtení, Luděk.

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0753 s