Láska na první pohled však nepokračovala, milenci se nesešli. Uběhlo devět let – a tady už začíná snímek PŘED SOUMRAKEM, jímž režisér Linlater svede dohromady oba mladé lidi z předchozího filmu a v krátké ukázce na začátku představí, co se dříve odehrálo. Ač si můžete myslet, že jednodenní láska brzy vyprší, oba dva na noc ve Vídni stále vzpomínají. Jesse dokonce napsal o léto devět let staré romanci román. Nyní přijíždí do Paříže, aby úspěšnou knihu představil v knihkupectví. Na poslední tiskové konferenci se setká s Céline. Do odletu mu zbývá pár hodin a tak mají pro sebe jen chvilku. Procházka v parku, kratičká projížďka výletní lodí po Seině, krátká jízda v limuzíně, procházka po nábřeží  a posléze pozvání do Célinina bytu. na to vše mají pouhé čtyři hodiny, které zbývají do odletu Jesseho letadla. Během nich vzpomínají na první setkání i na to, co pro ně oba znamenalo a svěřují se se svým neuspokojivým životem. Stále je jasnější, že oba litují nenaplněného vztahu, který byl nejdůležitějším, jaký v životě poznali. Mohou tuto šanci po letech znovu naplnit? Jsou filmy, v nichž se údajně téměř nic neděje. Klasickým příkladem, v uměleckých školách často zmiňovaným, je mimořádné lidské a sociologické drama lidí bojujícím o holé živobytí ve filmu Kaneta &Sindóa OSTROV z roku 1960. Po jeho promítnutí ve filmovém klubu na otázku o čem to bylo, odpověděl jeden návštěvník dvěma slovy: „Nosili vodu.“ Pak je pár filmů, které se odehrávají takřka v reálném čase – často se cituje drama mladé pařížské šansoniérky, která čeká na výsledek lékařského vyšetření a dvě hodiny bloudí Paříží ve filmu Agnes Vardové CLEO OD PĚTI DO SEDMI. Nezávislý americký film PŘED SOUMRAKEM by mohl patřit do obou těchto skupin. Jen s tím rozdílem, že proti Ostrovu se zde hodně, ale hodně mluví, což však diváka neunaví. Stejně jako druhý jmenovaný film se odehrává také jen v rozhraní čtyř hodin, je však nasycen nadějí a vírou v budoucnost. Režisér se nehoní za efektními záběry, k vyjádření pocitů mu stačí snímat tváře obou protagonistů. Oba herci – jak Julie Delphyová tak Ethan Hawke v podstatě nehrají, oni se stali tou dvojící, kterou ve filmu představují. O to jsou upřímnější. Oba se také podíleli na dialozích, které diváka doslova vtáhnou do dění. Francouzská herečka  (proslavená zejména trilogií Krzystofa Kieslowského TŘI BARVY) se tu představuje i jaké interpretka tří vlastních písní.