Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je sobota 23.9.2017, svátek má Berta 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 498
Registrovaní čtenáři: 1757
Publikovaných článků: 12243
Komentářů: 10734


Měření



Cestičku pro múzu mám obrostlou notami

19.08.2017   Tereza Čerbáková   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Netradiční rozhovor se spisovatelkou Renatou Šindelářovou. O čem? O jejích rukách. Mám ráda ruce. Ženské. Tu část od zápěstí ke konečkům prstů. Někdy cítím, že bych je chtěla pohladit a přečíst tak z nich, čeho všeho se za svůj život dotkly. Čím jsou starší, tím jsou pro mě přitažlivější.

Jaké jsou tvoje ruce? Jsou typ kostlivec, co chrastí na klávesnici. Sušenky, co se musí promazávat krémíčkama? Nosíš je do nehtového salónu? Hlídáš si je jako klavírista?

Mám pravou a levou ruku. Když je chci použít, často jsou levé obě. Nehtíky pěstuju, ale lámou se. Proto jsem je několik let nosila do nehtového salónu, ale už mě to přestalo bavit. Teď už se zase lámou. A ano, jsou to sušenky, které vydatně promazávám. Jinak ovšem musí leccos vydržet. Třeba už proto, že často zapomínám na rukavice, jak v zimě, tak při práci na zahradě.

Máš na rukách něco, s čím ses nenarodila?

Tři zlaté prsteny. Na ten snubní jsem obzvlášť pyšná. Letos pětadvacet let, fíha!

Jsou tvoje ruce šikulky?

Moje ruce jsou jako samostatné bytosti, jejichž svobodu je nutno respektovat. Když se jim nechce, tak prostě neposlouchají. Odmítají převést nádherný obraz před mýma očima do kreslené podoby na papíře. Neumí vyšít dva stejně velké stehy vedle sebe. A když mají svůj paličatý den, neotevřou dokonce ani lahev s minerálkou.

Držela jsi v ruce někdy vrtačku?

Ano, když jsem ji podávala svému muži. Jsem ten nepraktický typ ženy, která dovolí muži být skutečným mužem. Do chlapských prací nefušuju. Mohlo by se stát, že bych pak už neměla pravou a levou ruku.

Potřebuješ ruce k tomu, abys vyjádřila emoce?

Někdy dokonce celé tělo. V cizině je to navíc můj jediný způsob možné komunikace, tak holt je třeba to celý rok průběžně trénovat.

Jaký předmět svíráš v ruce nejčastěji?

Myš. Od počítače. Dokonce se mrška ani nestihne zaprášit. Spíš si musím dávat pozor, abych do ní nezapustila kořeny. Další v pořadí by byly turistické hůlky, vařečka, konev a volant. A dostalo by se i na činky, foťák nebo třeba skálu.

Kdy tvůj prst zapíná tlačítko "Nerušit"?

Když píšu. Potřebuji k tomu klid. Přítomnost druhých mě ruší, svádí mě to příliš ke komunikaci. Na druhou stranu mi vadí i ticho, prorůstá mi do hlavy a dělá tam díru, která je sice fajn pro relax, ale při psaní ne. Cestičku pro múzu mám obrostlou notami, potřebuji k tvoření hudbu.

Umí tvoje ruce vytvořit tón na hudebním nástroji?

Tady mám obrovské rezervy. Zvládnu zapískat pár jednoduchých písniček na flétnu. Kdysi jsem se pokoušela hrát na kytaru, ale neměla jsem dost trpělivosti, vydrželo mi to asi týden. Celoživotně si ráda rukama bubnuji do rytmu. Ale moje ruce a hudba, to je spíš spojení v tanci.

Víš, že má každý člověk na dlani tři základní čáry? Života, hlavy a srdce?

A víš, že výklad z ruky se nejpřesněji provádí tak, že si na dlaň natřeš barvu a všechny čáry, i ty nejdrobnější, pěkně obtiskneš na papír? A víš, že když je čára hlavy rozdvojená, říká se tomu spisovatelská vidlice? Schválně hádej, proč jsem měla právě z tohohle zjištění radost.

Koho nejčastěji pohladíš?

Naše domácí zvířátka. Momentálně máme dva osmáky degu. Nemají hlazení moc rádi, ale když je člověk uplatí nějakým pamlskem, tak jsou ochotní dělat třeba kotrmelce. Myslím, že za oříšek je za chvíli naučím i mluvit.

Hladíš také sama sebe?

Duševně ano. Musela jsem se to naučit, abych mohla sama se sebou žít.

Kdybys chtěla poslat ruce do lázní, jakou terapii bys jim dopřála?

Rozmyslela bych si objednávku. Poslala bych tam uši. A dopřála bych jim vesmírné ticho.

Otáčíš často ruce dlaněmi nahoru, abys něco dostala?

Jsem moderní. Posílám na všechny strany číslo mého konta, aby mi tam něco poslali.

Čeho by ses nikdy v životě nechtěla dotknout?

Předmětu, který někomu či čemukoliv živému způsobí bolest.

Kdyby sis mohla vybrat ze všech lidí na světě, komu bys chtěla stisknout ruku?

Všem, kteří v sobě dokázali přeprat zlobu, závist a nenávist a obrátili ji v radost, lásku a pochopení.

Zdroj článku, aneb delší verze rozhovoru s více otázkami

 



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Josef Čermák - 2.9.2017 - 17:31

Talentovaným autorkám Terezii a Renatě
Ruce jsou určitě netradičním tématem hovorů. Ale co může být milejším tématem, než ruce našich maminek? A nejen maminek. Byl to - myslím (nejsem si pomalu jist žádným jménem) - Josef Hora, kdo napsal posmutněle krásné verše na ruku své ženy: "O, nenávratnosti, jež učíš rozumět té ruce bláhové, jež hladí, hladí, hladí... "Ale ruce, o kterých mluví s jinou talentovanou autorkou, Terezií Čerbákovou (kdybych v jejím příjmení změnil písmeno "b" na písmeno "m", byli bychom jmenovci), Renata Šindelářová, mají daleko více úkolů, než jen hladit a Renata se svým darem vidět svět bohatší a úplnější než většina lidí, je vidí skoro všechny. Oběma přeji, aby se v naší kouzelné řeči vydováděly co nejvíce.

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0751 s