Díky televizi si nyní můžete připomenout dvě neméně slavná jména –
režiséra Hynka Bočana a spisovatele Vladimíra Párala. Byl to právě velmi čtený Páral, který dokázal zachytit v drobných detailech zmechanizovaný život v moderní konzumně zaměřené společnosti, kde po nudné práci a při nedostatku soukromí je život redukován na stále se opakující stereotyp. Ne nadarmo se Páralovým kritickým románům (zejména Soukromé vichřici, Katapultu a Milencům a vrahům) podařilo stvořit
„laboratorní zprávu o životě hmyzu“ nebo zkráceně
„hmyzopis“ lidské populace. K Páralovým románům se filmaři často obraceli – viz třeba MLADÝ MUŽ A BÍLÁ VELRYBA či KATAPULT Jaromila Jireše, Kachlíkova RADOST AŽ DO RÁNA, Drhova MUKA OBRAZNOSTI, či pozdější Polesného MILENCI A VRAZI (nemluvě o Olmerově PLAYGIRLS). Ne vždy, dokonce jen málokdy, se z hodnotné prózy podařilo stvořit kvalitní film.
Rozpaky stály i při přijetí přepisu románu
SOUKROMÁ VICHŘICE, jehož se v roce
1987 ujal mladý nadějný režisér
Hynek Bočan, který předtím zaujal svým debutem podle Milana Kundery NIKDO SE NEBUDE SMÁT. Obávaný A.J.Liehm se do filmu tehdy přísně obul (viz Film a doba č. 12/67) a zdůraznil, proč se pro Páralův
„příběh pokleslé aktivity“ nepodařilo najít odpovídající filmový jazyk. Jenže léta uplynula, a když se nyní můžeme na film podívat dnešníma očima zjistíme, že ve srovnání s tím, čím jsme krmeni dnes,
jde o vysoce hodnotné dílo a také o dílo divácky nesmírně atraktivní – co můžete nyní sami posoudit.
Hynek Bočan před natáčením řekl, že chce
„natočit zlý film, ale nesmí být nudný.“ Převedl na plátno Páralovu studii odlidštění a filmovými prostředky zobrazit zmechanizovaný koloběh k uzoufání stereotypního života většiny tehdejší populace.
Života zredukovaného na uspokojování základních životních potřeb od jídla až po sex. Monotónnost života však umrtvuje vše, aktivitu tvůrčí i milostnou. Tak je tomu v životě dvou manželských a jednoho mileneckého páru, jejichž osudy se protnou v krátkém vystřídání rolí. V popředí stojí Áda Vinš (
Josef Somr), jeden z ředitelů chemičky, a jeho žena Joža (
Míla Myslíková). Vedle nich stojí třicetiletý dělník Standa (vynikající
Pavel Landovský) a jeho milenka Bohunka (začínající
Daniela Kolářová). Třetím párem, tak trochu v pozadí hlavní zápletky jsou pak Joska a Eva Nejtrovi (
Josef Chvalina, Eva Geislerová). Stereotypem neuspokojivých vztahů zatřese až
„bouře pod peřinou“ (pod tímto titulem se film uváděl v Polsku). Sice se zpřetrhají všechny vazby, nakonec však i tato změna vyústí v nový kolotoč stejných a opakovatelných rituálů, nepřinášejících nic nového.
SOUKROMÁ VICHŘICE je filmem, který
pod pláštíkem komedie znepokojí a položí otázky po smyslu našeho pachtění. A zobrazené odlidštění se určitě
netýká jen doby před padesáti lety, kdy byl film natočen. Adaptace Páralova textu nebyla snadná ani jednoduchá. Bočanovi se však podařilo z jeho zlé ironie vykřesat sice drsný, ale lidský humor.
***********************************
SOUKROMÁ VICHŘICE
ČSSR 1967, režie Hynek Bočan,
uvádí ve čtvrtek 31. srpna CSfilm od 22,00 hodin