Počet autorů: 507
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13213
Komentářů: 11302
HLÍDAČ Č. 47 – TV tip – Karel Roden v milostném příběhu o lásce, vášni a smrti OÁZA – TV tip - Boj o vodu a za svoboduPetra Černocká bavila obyvatele Nové Pece na LipenskuFilm KDYŽ PRŠÍ SLZY založený na skutečném příběhu jde do kinMinireport z koncertu OneRepublicRenegátiKdyž prší slzy: erotické scény a lesbický sex upozadily scény s násilímProtivníci
Nabídka mediálního partnerství
www.ngprague.cz
www.muzeummontanelli.com
www.fenixradio.net
www.egmont.cz
www.divadlotramtarie.cz
www.divadloviola.cz
www.paseka.cz
www.dokoran.cz
www.metafora.cz
www.atlantis-brno.cz
www.fragment.cz
www.argo.cz
www.audioteka.cz
www.druhemesto.cz
www.pozitivni-noviny.cz
www.ivysehrad.cz
www.libri.cz
www.bezruci.cz
www.divadlodisk.cz
www.divadloaha.cz
www.zizkovskedivadlo-jc.cz
www.patart.cz
divadlo.zlin.cz
www.albatros.cz
www.academia.cz
www.comicscentrum.cz
www.nakladatelstvicas.cz
www.zooplzen.cz
www.vosp.cz
www.balet-praha.cz
www.jota.cz
www.advaita.cz
Josef Čermák, doktor práv, partner významné právnické kanceláře, královský konzultant (QC – čestný titul udělený vládou), novinář, spisovatel, básník, herec a celoživotní organizátor a inspirátor veřejného i vědeckého života českých a slovenských krajanů v Kanadě, nám poslal do redakce níže uvedená slova jako reakci na rozhovor s Terezou Čerbákovou. Byla by škoda je nezveřejnit!
Příští rok to bude už sedmdesát let, co jsem se přeplazil přes hranice do země, která ještě před třemi léty byla jednou z nejbrutálnějších hrozeb civilizaci v krvavých dějinách lidského rodu. Za vlády přisluhovačů sovětského režimu jsem se ve své rodné zemi zastavil jednou: během Pražského jara (odlétal jsem z Prahy tři nebo čtyři dny před vpádem bratrských armád) a po pádu režimu jsem tam byl několikrát.
Zmiňuji se o tom proto, že můj kontakt s každodenní češtinou byl omezený po skoro sedmdesát roků a že rozhovory mezi Renatou &Sindelářovou a Terezií Čerbákovou mě okouzlily živelností jejich i mé rodné řeči. A nejen řeči: ženy, které jsem doma znal (stejně jako ženy kdekoliv na světě) nebyly zdaleka tak samostatné a nezávislé jako dnes - o manželovi se Terezie zmiňuje jen jednou (vypočítává ho mezi svými poklady), ve dvaceti si uvědomila, že svůj osud si musí vytvořit sama.
A vytvářela: málem se stala techničkou zemědělského družstva, pak se zabývala oděním návrhářstvím, stala se trenérkou (k tomu ji přivedly bolesti lopatkových svalů), autorkou článků a fejetonů a myslím, že se chystá na román. Okouzluje mě její hra se slovy: "bolest je mrcha", "mozek" vozí na odpočinek do hor, kde ho nechává "v tom prostoru pod nebem", "až mi leze mráz po zádech, když si uvědomím, jakého pokladu jsem majitelkou", " drtím pevně půdu pod nohama".
Líbila se mi její reakce na muže, který se na zastávce před ní postavil a řekl: "Jsi tak krásná" a odešel. Nezmohla se na slovo a zrudla.
Na televizi právě vysílají z New Yorku utkání mezi českou tenistkou L. &Safářovou a americkou tenistkou Vanderweghe. Zatím co oba čeští mužští hráči skončili jeden v prvním a druhý v druhém kole, alespoň tři české hráčky mají možnost skončit mezi posledními osmi. Nebylo by nádherné, kdyby jedna (nebo obě) ženy, které mne inspirovaly k napsání této odezvy, se staly hvězdami světové literatury?
***
Autor článku: Josef Čermák
V zásadě o něm platí slova, která kdysi vyřkl Arbes o Nerudovi: „Celý život držel ruku na tepně Prahy”. Josef Čermák na tepně krajanského Toronta.
Foto z archivu Václava Židka
ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž
Copyright © 2001 -
2022 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.