Krysí requiem je thriller s prvky fantasy, jeho děj začíná ve druhé světové válce, ale zasahuje až do dneška. Předválečný podnikatel židovského původu Stanislav Plodiewski přežije genocidu svého lidu. Na tichomořském souostroví založí komunitu lidí, kteří se navždy zřeknou válek, zla a násilí. Projekt Edenie. Malé společenství se ale za půl století rozroste v suverénní bohatý stát, který se stane synonymem prosperity, míru a blahobytu v rozbouřeném jednadvacátém století. Jenže je skutečně všechno tak ideální? Je minulost mrtvá? Novináři Davidu Kvapilovi se dostane do rukou důkaz, že Edenie má i svou odvrácenou, temnou tvář.

Všechny předchozí autorovy knihy jsou thrillery: Patnáct minus (2011), Návrat do Longstray (2011), Utopeni ohněm (2015). Velice se však od sebe liší prostředím, postavami i dobou, v níž se odehrávají. 
 

Co mají Tvé knihy společného, kromě toho, že se jedná o thrillery?

Těch věcí bude více, ale hned mě napadlo, že asi nejcharakterističtějším znakem budou zkoušené a nejednoznačné postavy. Baví mě vdechovat život postavám, které se neřadí mezi černobílé ani žánrově typické. Snažím se, aby působily co nejvěrohodnějším dojmem, a proto jim míchám do charakteru kladné i záporné vlastnosti a s jistou mírou zvrácenosti škodolibého autora je občas vystavuju situacím, z nichž prostě nemůžou vyjít jako kladní hrdinové, i když jim třeba takovou roli přisuzuje příběh. Pokud se zamyslím nad svými čtyřmi thrillery, každý se odehrává v jiné době i na jiném místě, jejich témata se od sebe dost liší, stejně tak jako většina postav – přesto mi připadají, ač to zní paradoxně, právě ony velmi podobné. Druhým typickým rysem mých románů jsou zřejmě konce, alespoň to tak na mě působí z řady různých vzkazů od čtenářů. Jak je nazvat? Nepatří ani mezi dobré, ale ani špatné, pokouším se příběh vždy dotáhnout do bodu, který bych nazval jako reálný konec, v němž ovšem není vyjádřeno vše. Líbí se mi myšlenka, že příběh ještě určitou dobu pokračuje v myslích čtenářů.

Anotace a název knihy Krysí requiem ve mně budí otázku: proč právě "krysí"?

Ze dvou důvodů. První je přímý, krysy v románu hrají svou nezastupitelnou a dosti pochmurnou roli. K té se ale čtenář propracuje až časem. Druhý důvod je symbolický, naráží na to, že v románu zkoumám různé lidské povahy a jejich chování v mezních situacích. A ukazuje se, že ve většině lidí v menší či větší míře je zastoupen právě i ten krysí prvek. Thomas Hobbes říkal, „člověk člověku vlkem“, já toto můžu parafrázovat slovy, že „v každém člověku je tak trochu krysa“ ve smyslu negativních vlastností, které krysám lidstvo od nepaměti přisuzuje – aniž bych tvrdil, že jimi skutečně disponují, či nikoliv.

Jaká lidská vlastnost je lidstvu nejnebezpečnější?

To je strašně těžká otázka. Je hloupost lidskou vlastností? Pak nepochybně ona ruku v ruce s lhostejností. Tyhle dvě věci způsobily a bohužel ještě způsobí mnoho neštěstí a zla ve světě. Když jsme u toho zla… Ono by se vlastně dalo stejně tak odpovědět, že nejhorším je schopnost lidí plodit a šířit zlo a cítit z toho uspokojení. Takže na tuhle otázku nedokážu jednoduše odpovědět. Možná těch nebezpečných a špatných vlastností v sobě lidský druh absorboval přespříliš? Zajímavé je, že podobnou otázku jsem si položil před psaním prvního konceptu Krysího requiem a byla to jedna z věcí, která mě k práci na tomto románu přivedla. Ptal jsem se, jak moc dokáže být člověk zlý na jedné straně, a kolik toho dokáže obětovat, aby zlo zastavil, na straně druhé. A v kostce se dá povědět, že o tom je celých těch asi šest set stránek.

Objednat e-knihu Krysí requiem můžete přímo u autora za 90 Kč!
Stránky autora
 

Ukázka z knihy: Seniortip.cz

Zdroj foto: kosmas.cz