Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je neděle 17.11.2019, svátek má Mahulena 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 501
Registrovaní čtenáři: 505
Publikovaných článků: 12760
Komentářů: 11041


Měření



Díl VI. - Metúd rakeťákem

08.01.2005   Radek Dolanský   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Vojenské lapályje Metúda Filgasa v československéj ludovéj armádě

Tož to ste vy, Filgas, co sa o vás všade vykládá, že rozkládáte morálku důstojnického sboru? Styďte sa. Oba zme Valaši a takú ostudu vyváďáte svojim spoluobčanom.“ Já lebo ty, ty impotente zelený, pomyslél si Metúd.
„Čao, Pépi, keho to tu zaséj buzeruješ,“ zjavila sa ve dveřách zachovalá panička.
„Filgas, lebo vás strčíme pod zem, nemosím sa obávať představiť vám svoju ženu,“ naparovál sa starý, že má takú šťabajznu. „Tož toto je Růženka. Růženko a toť to je ten nebezpečný element, co sem ti vykládal toťkáj, že z něho má šedivú lebeňu už polovička důstojnického sboru v republice. Enem si ho pořádně prohlédni lebo ho vidíš ponajposledy.“„Jéjé, také tintítko a vy ho budete střílať,“ vyjekla pjekná, ale hlúpá Růženka.
„Ale né, pude enem strážiť rakety. A s tama sa do tvojej blízkosti nedostane.“
Tak sa Metúd zaséj ocitl na Valašsku, v tých valašských kopcoch. Včíl, namúdušu v nich, vevnitřku, pod tým faň bohem, valašským Radegastem. Čučal na knoflíky, keré mohly spustiť štabarc po celéj zeměguli.
Světlo a teplo zdarma dodá SS-20! Chcete si vyfotiť kostry celéj famílije na zeď vašeho baráka? Používajte SS-20. Také a podobné koniny z nudy vymýšlal celé dně, dyž ho vyrušilo syčání automatických vrat. A v nich stála Růženka.„Súdružko velitelová, sem nesmíte chodiť. To já mosím hlásiť.“
„Metúde, ani sa nehni. To je rozkaz.“ Jak Metúd začúl rozkaz, tož ostál seděť jak přibitý. „Víš, jak sa menuju?“
„Ano, prosím pjekně. Súdružka Růženka.“„A znáš-i tu pohádku?“„Znám, súdružko Růženko.“
„Ale já sa nechcu enem píchnúť, já chcu byť píchaná furt. A ne usnúť, ale probudiť sa. Tož véjdi do mňa a neuškoď ty píchavá okraso valašských hor.“ Shodila kabát a byla enem tak, jak ju Radegast stvoříl. Hopla na pult jadernéj obrany státu a cuplíky necuplíky, přitáhla Metúda k sobě a řvala, jak dyby byla nahá v trní. A zaséj zasyčaly vrata a v nich bohovsky nasratý býk, alebo vůl, podobú celý velitél.
„Já hňup,“ řvál na celé kolo,“ že já sem ti ho enem ukazovál,“ a hnál sa k pultu jadernéj ochrany státu, de Růženka naháňala kabát a Metúd gatě. „Včíl budu všeckým důstojníkom za vola,“ a zlosťú praštil dlaňú do pulta. No zrovna do teho velikého červeného cupla. V tem sa všecko rozsvítilo a rozblikalo jak na diskotéce, enem místo muziky sa ozývalo: „Jaderný poplach! Mezikontinentální rakety aktivovány. Start za deset minut. Cíl – Washington D.C.“
„Do řiti, šak to mělo byť třikráť istěnéné,“ zakníkal velitel a s hrúzú v očách si lapl na židlu.
„Metúde, potěš Růženku, šak to je konec světa.“
V tej saméj chvíli sa na malém pahrbku usalašila turistická famílija aj s děckama a že sa dajú jesť. Vtem sa pahorek začal hýbať. Roba sa dala jačať, děcka sebú špelily o zem, enem tata čučál na sněhobílú špicu rakety s obrovským rudým srpem a kladivem. Liščíl robu, jediný spolahlivý vypínač teho jačání, posbírali děcka, vzali nohy na ramena a už ich nebylo.
V Bílém domě ve Washingtonu v téj době mudrovál prezident Carter se súdruhem Brežněvem o snížení počtu jaderných zbraní. Carterovi zrazu začaly blikať a bzučať hodinky a Brežnevovi zaséj rudá hvězda na klopě. Nedůvěřivo sa poměřili přivřenýma očama jak kovboji před střílačkú a na patnásť minút přerušili jednámí.
Mezitým sa ukázaly výhody Metúdova celibátu, dy si naštudovál postupy jaderného poplachu aj pozpátku. Sedl za pult, začal čarovať na klávesnici a do pěti minút bylo po poplachu. Hory a kopečky sa pozavíraly a všade zaséj veselo gégali ftáci.
„Filgas, za toťtu hrdinskú službu celému lidstvu, byzme vás mjeli povýšiť, pochváliť a poslať na vakace. Vy ste vlastně zachráníl planétu. Ale dostanete hovno za to, co ste ně provedl s Růženkú a s manželkama mojich kolegů. Idu do důchodu,“ ťažko stanúl velitél a šúral sa z hory ven. Za ním sa zvadlo plúžila Růženka.
Ve Washingtonu sa zaséj začalo jednať. Súdruh Brežněv býl pobledlý a celý roztřepaný, ale Carter vcházal do sála a ešče sa chichúňal.
„Tavárišč Brežněv, naše družice zjistily, že nějaký Walachian boy z vašich spřátelených armád se miloval s manželkou důstojníka přímo na pultě jaderné obrany státu. Vymýšleli takové netradiční pohyby a polohy, že ta dáma, družice zjistila, že se jmenuje Růženka, svým..hm..pozadím, odblokovala všechny ochranné kódy. Pak byli vyrušeni manželem oné Růženky, který v rozčílení spustil jaderný poplach. Ale Walachien boy bleskově všechno napravil.“
„Hluboce se omlouvám, pane prezidente,“ pokorně se klaněl Brežněv. „Okamžitě nechám viníky poslat na Sibiř.“
„Ne, ne, Leonide Iljiči, životem toho Walachien boy nám ručíte za společný mír. Právě kvalita vašich spřátelených armád rozhodla, že bez odkladů podepíšeme smlouvu.
A tak sa stalo, že obyčajný ogar z Valašska zabránil celosvětovéj katastrofě a donutíl nafúkanú Ameriku podepsať. Tato pravda je ale hluboko schovaná v supertajných trezoroch světových mocností..


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2431 s