Proč i v jiných městečkách a obcích žijí usměvavé, poctivé a dobrosrdečné pošťačky, které by nevyměnily své ne zrovna lehké povolání, protkané zdravým povětřím a žasnoucím pohledem na krásy obyčejného života, za nic na světě?

Proč chce čtenář prožívat dobro i u ostatních na pohled obyčejných hrdinů, kteří svádějí svůj každodenní boj s časem proto, aby vyhráli nejen nad ním, ale především nad sebou samými?

Proč chceme, aby životní příběhy postav, které píše sám život, dopadly když už ne pohádkově, tak aspoň dobře?

Proč si uvědomujeme, že nad vším bohatstvím, za kterým se mnohdy zbytečně honíme, bdí moudrým okem obloha, čistá jako duše mnohých z nich, někdy zbarvená do šeda pod tíhou všedních starostí a lidských trápení?

Protože i my, čtenáři, jsme jedněmi z nich, i my žijeme životy románových hrdinů a řešíme stejné situace, které nám citlivá a vnímavá autorka servíruje k prostřenému stolu našich nadějí.

Snad proto i my jsme propojeni s časem tak, abychom si stačili uvědomit, že dnes je i zítra a dokázali se zastavit v rozjetém kolotoči našich všedních i svátečních dnů včas a s noblesou.

Autorce Renatě Šindelářové se toto v křehkém a nenásilném příběhu svých hrdinů podařilo, určitě i proto, že sama je básnířkou nejen života.

Zdroj foto: http://literarnistrom.cz/?p=1810