Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pondělí 24.9.2018, svátek má Jaromír 

Hledej na Rozhledně

Autorský web

Empatie 1Doušek temnoty Františka Vrbenská, Lucie Lukačovičová: Hořící kůňNahoře měli mejdloJizvyNelze sdělit, jak po jejím dopise touží má samota


Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 498
Registrovaní čtenáři: 497
Publikovaných článků: 12483
Komentářů: 10773


Nejčtenější za 14 dní

Až dojde šťávaVíš, že mi chybíš?Jitka Molavcová rozjela úspěšné šansonové turné!Kurzy tvůrčího psaní na Chomutovsku!LEON – TV tip – „polepšený“ zabiják, mstící se dívenkaManipulace podle KazmyKam kráčí republika? Odpoví ekonom Tomáš SedláčekSlastně čísti Jordána (a 20. září 2018)Videoklip I Charleston – Plzeň je první v republiceČEST RODINY PRIZZIŮ – Velké peníze a velká láska pod dozorem mafieProměny slavných slaví desátý rok


Spolupracujeme

Nabídka mediálního partnerství
www.ngprague.cz www.muzeummontanelli.com www.fenixradio.net www.egmont.cz www.divadlotramtarie.cz www.divadloviola.cz www.paseka.cz www.dokoran.cz www.metafora.cz www.atlantis-brno.cz www.fragment.cz www.argo.cz www.audioteka.cz www.druhemesto.cz www.pozitivni-noviny.cz www.ivysehrad.cz www.libri.cz www.bezruci.cz www.divadlodisk.cz www.divadloaha.cz www.zizkovskedivadlo-jc.cz www.patart.cz divadlo.zlin.cz www.albatros.cz www.academia.cz www.comicscentrum.cz www.nakladatelstvicas.cz www.zooplzen.cz www.vosp.cz www.balet-praha.cz www.jota.cz www.advaita.cz


Měření



Zachraňme Šumavu aneb Zpátky ke kořenům

21.06.2018   redakce   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Říká se, že si naše duše samy vybírají, komu se narodíme. Nejsem si tak docela jista, co je na tom pravdy, ze své zkušenosti jsem ovšem přesvědčena, že si zcela jistě vybíráme místo a čas. A já si vybrat uměla! Poprvé jsem totiž světlo světa spatřila o filipojakubské noci, v malebném koutu Šumavy, v chaloupce u Vltavy, místě obklopeném nádhernými, hlubokými lesy. Nové Peci. Není divu, že jsem tedy vyrůstala s láskou k přírodě, a lesy se staly mým druhým domovem.
 

Jako malé dítě jsem si v lese hrála, později hledala v lese útočiště při každém splínu, uložena v měkoučkém mechu si četla nebo si sama vymýšlela příběhy, které jsem později v médiích zveřejňovala. Také jsem se díky strýci – hajnému učila pečovat o les a zvěř v něm žijící. Protože mí rodiče a vlastně většina příbuzných pracovala buď v lese, nebo v dřevařských podnicích, moje brigády se odehrávaly právě tam. Netvrdím, že jsem byla nadšená z práce v lesních školkách, nicméně i díky ní jsem pochopila, jak moc důležité je přírodě pomáhat.
Když se pak rodiče rozhodli, že se z mnou milované Šumavy odstěhujeme, na čas se mi zhroutil celý svět. Ve městě jsem si zvykala velmi pomalu, ztěžka. Jak jen to studentské povinnosti dovolily, pádila jsem zpátky do míst, kde mi bylo dobře, do svého rodného kraje. A tak to bylo po celý čas.
Jak čas plynul, přicházelo stále víc povinností, a tím méně času na šumavské toulky. Jenomže člověk stárne a ať chce, nebo ne, kořeny si ho stejně přitáhnou zpátky. Nedávno jsem /k mé velké radosti/ dostala nabídku spolupracovat se šumavskými obcemi na podpoře turismu. Pustila jsem se tedy do zkoumání toho, co vše se za roky, kdy jsem na Šumavu jezdila zřídka, v této oblasti změnilo.  Ne, že bych nesledovala zpravodajství, ne, že bych nevěděla o řádění kůrovce nebo polomech, nicméně na internetu jsem objevila tak šílené věci, až mi z toho nebylo dobře. I vydala jsem se, jak se říká „na místo činu“ zjistit, jestli je situace šumavských lesů opravdu tak zoufalá.
Namířila jsem si to do míst, která jsou kůrovcem a loňskými polomy nejvíc poškozená – a protože nic v našem životě není náhoda, tím místem je právě okolí obce, kde jsem se narodila. Novopecko. Ubytovala jsem se ve Stožci a požádala místní starostku, zda by mě neprovedla okolními lesy. Čím jsme stoupaly výše, mé počáteční nadšení a radost z pohledu na lesy klesaly. Až jsem zůstala zkoprněle stát. To, co se před mými zraky objevilo na hřebenech Trojmezné, mě doslova rozplakalo. Ta torza lesa působila jako lesní hřbitov. Ano, viděla jsem už něco podobného na fotkách, i tehdy to mnou otřáslo, ale stát na tom místě, vidět tu hrůzu na vlastní oči, to je úplně jiná emoce. Hlubší, nezapomenutelná.
Jsem scenáristka, novinářka. Informovat veřejnost je tedy pro mne přirozené. Rozhodla jsem se, že se pokusím alespoň svou prací šumavským lesům pomoci. Protože promiňte, ale čekat stovky let, než si příroda pomůže sama, je prostě pitomost. Dnes už není v takovém stavu, aby to bez naší pomoci zvládla. Je třeba jednat dřív, než nebude čemu pomoci. A já jsem vyrůstala v době, kdy o les a přírodu jako takovou, pečovaly tisíce lidí.
/Chcete-li, můžete se připojit k petici. Není to sice přímé řešení zoufalé situace šumavských lesů, ale cesta k němu určitě ano…/
http://www.sumavanet.cz/svazobci/user/2008/Petice-Sumava.pdf
Zdroj: Helena Váňová
 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2018 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0746 s