Film se odehrává v New Yorku a hlavní postavou je podivínský muž jménem Leon. Je to osamělý drsňák, který pije jen mléko a miluje svoji pokojovou květinu. Živí se jako nájemný zabiják „čistič“ a nechává se najímat na tu nejšpinavější práci. Má jen jedinou zásadu - nikdy nezabíjí ženy a děti. Jednoho dne u jeho dveří zazvoní dvanáctiletá Mathilda ze sousedního bytu. Proti svému zvyku ji otevře a dozví se, že celou její rodinu násilně vyvraždil psychopatický, vyšinutý a zkorumpovaný policejní agent Stansfield. Důvod? Tatínek ukradl prodejnému policistovi z protidrogového oddělení část ze zásilky drog. Brutální vystřílení celé rodiny, které dopodrobna budete sledovat, malou, neustále tyranizovanou Mathildu kupodivu nijak moc netrápí. Jen smrt jejího bratříčka ji vede k touze po pomstě. Proto přijde zkušeného zabijáka požádat, aby ji naučil svému „řemeslu.“

Kde je tady morálka, řeknete si? Dívka se nevinně přiznává, že by svého otce i dnes ráda zabila  a čističovo „povolání“ je mimo morální diskusi. Mezi Leonem a Mathildou se postupně vyvine zvláštní vztah. 0ba se učí lásce (ne, nebojme se toho slova), není v tom romantika ani sex, jde o vztah dvou osob, kterými dosud lidská společnost opovrhovala. Najednou dokáží společně objevit kouzlo přítomnosti druhého člověka, půvab společného soužití. A oba se mění – zatímco Leon se učí „mít rád“, Mathilda se učí jak vykonat pomstu... Divák bude na rozpacích. Jak je možné, že ve filmu dokáže sympatizovat s člověkem, který má ruce od krve a s dívkou, která po krvi touží? Kde skončili ušlechtilí, sympatičtí a „čistí“ hrdinové minulých desetiletí, jimž násilí sloužilo pouze jako prostředek k docílení spravedlnosti? Doba se prostě změnila, takže se nedivíme, že hlavním padouchem je ten v policejní uniformě. Stanfield je zároveň mafiánem a distributorem grog a zároveň agentem protinarkotického oddělení policie. Že i konečné střetnutí bude násilné (a hodně) je nabíledni. A že o otázce spravedlnosti a morálky v dnešní době budete po skončení filmu uvažovat je také jisté. Sám režisér se po otázce proč je dnes ve filmu tolik násilí vyhnul odpovědí: „Podívejte se na staré filmy s Johnem Waynem. v každém snímku odpravi stovky Indiánů.“ A že násilí tehdy nebylo zobrazováno tak drasticky? „Zvykli jsme si mezitím na docela jiné obrazy. &Síp, který se v šedesátých letech zabořil do břicha, působil stejně kruté a stejně šokoval diváka jako dnešní detailní snímání brutální a krvavé scény.“ 

Režisér, který předtím natočil dobrodružné drama MAGICKÁ HLUBINA a poté šokoval drsným příběhem tajné agentky a vraždící dívky BRUTÁLNÍ NIKITA, jakoby pokračoval v tomto stylu. Překvapuje dokonale navozenou atmosférou i psychologicky podloženým vztahem ústřední dvojice. Vedle všepřítomné brutality se v něm najednou ozvou tóny lásky, motiv, který zazní naprosto nečekaně a mezi dvěma tak rozdílnými lidmi. Jean Reno, dvorní herec režiséra v roli Leona do role zabijáka dodal nekonečný smutek a citlivé srdce. Debutující Natalia Portmanová získala za roli Mathildy nominaci na Oscara a vnesla do filmu pel dětskosti, který „výchova“ naprosto dokonale setře. Do superpadoucha – policisty Stansfielda – se vtělil Gary Oldman, který je – podle Mirky Spáčilové „uhlazenou, napohled přitažlivou trestí nezvladatelného zla.“ V neposlední řadě je nutno vyzdvihnout hudbu, kterou složil Eric Serra. Na závěr dejme slovo ještě režisérovi Lucu Bessonovi: „Hlavní myšlenka mého filmu je taková: není jen černá a bílá, ale také šedivá barva. Hrozně důležité bylo pro mne ukázat, že dítě může zachránit jen láska...“
******************************* 
LEON 
Francie 1994, režie Luc Besson
uvádí v pondělí 17. srpna od 22,00 hodin Prima Max.