Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 22.10.2019, svátek má Sabina 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 504
Publikovaných článků: 12742
Komentářů: 11040


Měření



Kultura za protektorátu

21.03.2019   Ivo Fencl   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Roku 2017 zeditovala velmi schopná Lucie Antošíková 27 statí 29 autorů na téma kultury protektorátu Čechy a Morava (přičemž po vzoru knížky volme nadále u protektorátu malé p).
Sama editorka přispěla výtečnou studií o zobrazování protektorátu v dobové literární produkci a nepreferuje literární kvality analyzovaných děl, protože ji víc interesuje „způsob pojmenování výchozí materie“.

Antošíková přitom ovšem nahlédla do mnoha a mnoha rozličně významných knih. Jsou mezi nimi Děti a dýka (1942) Františka Langera, Most (1943) Jiřího Muchy, V zajetí Antikristově Čestmíra Jeřábka (1945), Co nebude v dějepise (1945) Bedřicha Golombka, Ďáblem posedlí Václava Kaplického (1946) či Volání o pomoc Jana Weisse (1946). Jak upozorňuje, do jisté míry studií navázala na příspěvek Jana Budňáka zaobírající se Imaginací protektorátu v exilových románech česko-německých autorů Franze Carla Weiskopfa a Ludwiga Windera, což jsou vývojové prózy s hrdiny jen postupně dozrávajícími k odporu vůči nacismu.
A ještě jedna skvělá studie je zde - a fakticky jako těžiště knihy. Napsal ji Daniel Jakubíček a studie na stránkách 207-228 zevrubně analyzuje tehdejší početnou historickou prózu, která se stala prostředkem aktualizace a aktivizace historického vědomí. Jakubíček také připomíná, že právě „historismus“ byl českou specialitou a „celospolečenskou zálibou“ už od 19. století. Až do rozpadu monarchie, ale znovu právě i za druhé světové války.
Daniel Jakubíček dále cituje Mojmíra Grygara, který roku 1965 napsal, že „význačným rysem Vančurovy dějinné koncepce bylo, jak zpřízvučňuje účast opomíjeného lidového prvku na světodějných obratech; třebaže nikdy nejde tak daleko, aby spolu s Tolstojem nadobro popíral význam hrdinství jedince.“
Jakubíček se víc zajímá o časoprostorové určení děl než o tematická, umělecká a žánrová dělící kritéria. Prosekává se jako historik dějinami již od nejstarších časů a vždy spolu s analyzovanými knihami. Vedle Obrazů z dějin národu českého (1939-1948) připomíná mnohé další, a také Olbrachtovo Ze starých letopisů (1940) či Staré pověsti a legendy (1941) Leontiny Mašínové. Upozorňuje přitom na to, že aktualizační náboj tu většinou nechtěl být prvoplánový. A hle, to dodržela i dobrodružná Jeřábkova trilogie Legenda ztraceného věku (1938-1939) z časů českých pověstí.
Jakubíček analyzuje i Křelinův román Dcera královská, blahoslavená Anežka Česká (1940) a Mařánkovu Trilogii pětilisté růže (1938-1942). Mimo to i husitský román Karla Nového Rytíři a lapkové (1940) anebo dva soubory novel Františka Heřmánka U bratra celého světa (1944) a O nesmrtelném regentovi (1949). Jedinou za okupace vydanou knihou o fatálnosti bitvy na Bílé hoře byla pak prvotina Miloše Václava Kratochvíla Bludná pouť (1939).
Minimální průchodnost ovšem mělo v protektorátu téma revoluce roku 1848. Přesvědčil se o tom Eduard Bass díky Čtení o roce osmačtyřicátém (1940), které bylo zcenzurováno a v pravé podobě poprvé vydáno teprve roku 1948. Z literárního hlediska je zvláštní, že název téhle populární kroniky vůbec nekoresponduje s obsahem! Jak to? Bass popisuje děje let třicátých a čtyřicátých a končí už na prahu roku 1848.
„Bassovu apoteózu češství“ v naší knize skvěle rozebírá Erik Gilk v další ze studií, a to na genezi a okolnostech vzniku i recepci až dosud třiadvacetkrát vydaného (a všemožně adaptovaného) románu Cirkus Humberto (1941).
Další podstatným bodem knihy je příspěvek Karla Komárka Jaroslav Durych za protektorátu. Rekapituluje a prověřuje občanské postoje talentovaného autora a dochází k závěru, že byl po válce možná záměrně souzen jen za jediný článek znevažující Masarykovu památku, přičemž tento článek nacismu pomohl vskutku nesmírně nepřímo.
Ale i ty „horší“ Durychovy texty mají do jednoznačné propagandy daleko.
Vedle těchto pěti pro mnohé možná stěžejních textů o protektorátní literatuře obsahuje kniha i dvě studie o lyrice Jaroslava Kolmana Cassia (tu napsali Frances Jackson a Martin Pilař), text Obraz české poezie v časopise Akord v době protektorátní od Ivy Málkové a esej Zdeňka Brdka Protektorátní debata o mladé literární produkci.
Další z celkových šesti oddílů knihy se věnují protektorátnímu tisku (Pasivně rezistentní postoje v úvodnících Lidových novin na jaře a v létě 1939 od Pavla Večeři, Proměny obsahu populárních týdeníků v období protektorátu od Pavla Suka a Satira vnitřní i vnější od Michala Jareše), Filmu a rozhlasu (například tehdejším Vávrovým adaptacím literárních děl), Hudbě a Divadlu, kde najdeme i kapitoly Blanky Jedličkové o soukromých divadlech a text Vladimíra Justa Konformisté, kolaboranti, nebo hráči s ohněm?
Hudby se týkají studie Gabriela Gössela a Filipa Šíra Texty populárních písní z období protektorátu a studie Petra Koury Jazzová hudba v protektorátu Čechy a Morava. Posledně jmenovaný text knihu uzavírá, přičemž Petr Koura zrušil pár mýtů. Třeba ten o zakázaném jazzu (oné „kultuře negrů“), anžto právě s jazzem se mladí mohli i za války setkávat hojně. Ale je fakt, že byl solidně maskován.
Svazek je uveden sedmi dalšími, již obecnějším studiemi o kulturních kontextech, literárních cenách a soutěžích, politizaci jazykových kódů (napsal Václav Velčovský), Dvou světech jazykovědné bohemistiky (napsala Martina Šmejkalová) nebo Pražském lingvistickém kroužku (Maria Havránková a Vladimír Petkevič).
Dalšími autory jsou František Podhajský (Julek Fučík džendrující? Ohlas a metoda Boženy Němcové bojující), Kateřina Piorecká či Pavel Janoušek, o němž ještě pár slov.
Pavel Janoušek se ve své - knihu uvádějící - studii na konci vtipně proklove až ke svému skoro-jmenovci Pavlu Janáčkovi, a to v souvislosti se znejistěním vztahu mezi uměním a populární kulturou. Věc se bude možná zdát k nevíře, ale tato kniha je pouze zdánlivě jen pro náročnější čtenáře a ve skutečnosti je navzdory temnému tématu až neuvěřitelně čtivě napsaná a dokonce z mnoha procent i zábavná. Ty dobré knihy a kvalitní novinové články ji jednoduše prosvětlují.

Napsala Lucie Antošíková (i editovarka) a 27 dalších autorů
Zatemněno. Česká literatura a kultura v protektorátu.
Jako desátý svazek edice 1938-1953 vydala Academia. Praha 2017. 424 stran

 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.265 s