Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ... Dnes je úterý 5.7.2022, svátek má

Autorský web

Sázím na holuba K Lidicím mlčí...Na křídlech snu Doba zcela bez otěží Petrův zdar!Stopa Abrháma

Webmagazín na FB

Statistika Rozhledny

Počet autorů: 507
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13232
Komentářů: 11309

Nejčtenější za 14 dní

SPLAŠENÝ VLAK - TV tip - dramatická cesta za svobodou A JITRA JSOU ZDE TICHÁ – TV tip - krásné ženy v nehezké době Kniha Evy Střížovské – Český dialog 30 Káže vodu, pije víno Jazz čtyř kontinentů a Nils Petter Molvær Group KDYBY - kacířství Stanislava Bukovského Tajemství

Měření

Anglický historik Roger Morehouse a nacistické symboly

02.04.2019 Ivo Fencl Literatura

Britský dějepisec Roger Moorhouse (www.rogermoorhouse.com) napsal vedle jiných knihy Atentáty na Hitlera (2006, česky 2007), Berlín ve válce (2010) nebo Aliance mezi ďábly (2014, česky 2017). Jako jeho třetí česky vydané dílo se roku 2018 objevila na pultech Třetí říše ve 100 objektech (2017), sto očíslovaných kapitol majících téměř charakter katalogových hesel. Byla ovšem podrobena revizi zohledňující tuzemské reálie a jeden z obou překladatelů doplnil kapitolu o vzniku Protektorátu, která si tropí šprýmy z vyhlášky provázející vstup vojsk generála Blaskowitze na naše území. První překlad textu obsahoval chyby. Slovo rozkaz bylo opakovaně psáno jako rozkas, výraz vrchního nahradila slátanina neivršiho, místo dnešním tam stálo nešnim, slova německé, české, hlavní a armádní byla krácena „jako pro Ostraváky“, na místě jsem tu uhlídáme hovorové sem, místo březen je v překladu Brězen a na pozici pojmu oddíl čteme odil. Místo pěchota pak Pjechota. Kdyby měla tato vyhláška deset či více stran, možná by to nějak prošlo, jenže ona sestává pouze z nadpisu, podpisu a jediné věty mezi tím. Jednalo se o zřejmou sabotáž a okupanti reagovali tím, že prostě vydali novou vyhlášku. Pohlédněme však na Moorhousovu knihu jako na celek a s vědomím, že o příčinách fascinace Třetí říší už vznikly četné studie.

Fascinace často generují zisk, i točí se další a další filmy a seriály, zveřejňovány jsou nové a nové knihy a články. „Nemůže tomu konkurovat nic z produkce jiných politických hnutí či moderních diktatur,“ konstatuje britský historik Overy a jedná se mnohdy jen o to, jakým způsobem téma uchopit, aby autor nebyl napaden, že nacismus propaguje.
V některých případech se nezbavíte pocitu, ne-li jistoty, že jsou autoři Třetí říší opravdu fascinováni, ale nejen to, obdivují ji, ba tajně vzývají. Není tomu naštěstí tak zdaleka u všech, ale jasné je, že tudy putujeme vstříc také diváckému a čtenářskému zájmu. Právě mezi diváky a čtenáři se totiž vždy pár fascinovaných najde. Nevyšla snad i Moorhouseova kniha vstříc neonacismu?
Do jisté míry možná ano a proč by jinak začínala úhlednou fotografií Adolfa Hitlera kráčejícího ruku v ruce se šťastnou holčičkou. Proč by nás hned první kapitola jinak atakovala barevným obrázkem Hitlerových akvarelových barev? Ale odstupme od tématu s objektivitou a uznáme, že řada sekvencí tu nezohledňuje témata fascinující a další kapitoly fascinaci rovnou krotí. Například hesla o rozhlasu, zatemňování, potravinových a úmrtních lístcích, pracovních kartách, identifikačních vojenských známkách, plynových maskách, vysílačce v Gliwicích, šifrovacím stroji Enigma, Bankovce z doby hyperinflace, Kasičce zimní pomoci či příkazech k uvalení ochranné vazby. Z hlediska podprahové propagandy spornější jsou „zbrojní“ pasáže - o granátech, pancéřových pěstech, dýkách SA, pistolích, samopalech, ponorkách, tancích Tygr, raketách V1 a V2, polních čepicích Afrikakorpsu i - pro Hitlerovu říši tak typických - letadlech Messerschmitt a Junkers.
Vše tohle je únosné, nicméně řada dalších kapitol hraje takříkajíc na jistotu a vyvolávání fascinace ani nekašíruje, takže si prohlížíme runy, vlajky s hákovými kříži, knihu Mein Kampf, plakát k filmu Věčný Žid, v samostatné kapitole dokonce i Hitlerův kartáček na knír. Jeho stranickou legitimaci, pouzdro na rtěnky Evy Braunové, hůl velkoadmirála Dönitze anebo Göringova kapsli s cyankáli. Talíř s motivem Berghofu, aparát führerova fotografa Heinricha Hoffmanna, volební plakát NSDAP, odznak i pivní korbel té samé strany, říšskou orlici, Čestný kříž německé matky, týdeník Der Stürmer, pohled na berlínský olympijský stadion, uniformu Hitlerjugend, maskovací převlečník Waffen-SS, holínky a palčáky wehrmachtu i lebkou a hnáty značkovanou plechovku na Cyklon B. Odhalíme zde také kapitoly o licoměrném heslu Arbeit macht frei, bráně do Osvětimi či vozech Brouk, které Ferdinand Porsche konstruoval na Hitlerovu prosbu, a chybí tak nakonec snad jen včelka Mája, Vinnetou a vdova po Karlu Mayovi či skladatel Richard Wagner s celým svým rodem. V kapitole o indoktrinaci Hitler pro děti uzříme navíc snímek figurky Adolfa Hitlera, vyráběné kdysi v Ludwigsburgu a zvíme, že některé tyto hračky měly pohyblivé pravačky, aby děti mohly umělými ručičkami hajlovat. Tatáž firma produkovala postavičky Rudolfa Hesse, Hermana Göringa nebo Benita Mussoliniho.
V kapitole, překlad jejíhož názvu zní Jeden národ, jedna říše, jeden vůdce, líčí pak Roger Moorhouse situaci v Rakousku od roku 1933 až do anšlusu, po kterém byl Hitler překvapen nadšením davů vítajících ho v zemi. Jen manifestace ve Vídni se účastnilo čtvrt milionu třeštících občanů Rakouska: navzdory tomu, že se političtí představitelé té země führerovi až do té chvíle po celých pět let dosti vzpouzeli.
Kapitola Stín muže se poté věnuje sloganu používanému již za první světové války: Nepřítel naslouchá. Stal se pověstným, roku 1940 vznikl dokonce film Pozor! Nepřítel naslouchá a roku 1944 byl tento nepřítel symbolizován na plakátech, vývěskách či krabičkách zápalek právě stínem muže v klobouku alias špionem. I sami Němci ovšem chápali, že v reálu bývají častěji odposloucháváni samotnými nacisty.
Na podzim 1941 došlo v Říši k bodu zlomu v oblasti antisemitismu. Nařízeno bylo nošení židovské hvězdy, a to těsně předcházelo deportacím. Ani obrázek této hvězdy knize nechybí a zachycuje ji samozřejmě šesticípou, látkovou a s nápisem Jude. Židé byli nuceni nosit ji na srdci (ale na svrchním oděvu), přičemž obyvatelé koncentračních táborů měli navíc na levé straně košile a levé nohavici barevné látkové trojúhelníky se špičkou dolů. Komunisté a jiní „političtí“ nosili trojúhelníky rudé, kriminálníci včetně pytláků zelené (často se přitom stávali kápy), lidé „vyhoštění z Německa“ modré, Svědci Jehovovi fialové, asociálové a příživníci černé a takový Kevin Spacey by byl nucen nosit trojúhelník růžový a již roku 1938 by se ocitl v Sachsenhausenu.
U židovských vězňů se stejný „vingl“ našíval na obráceně otočený žlutý trojúhelník a výsledek tím připomínal Davidovu hvězdu. Po roce 1939 přibyly do trojúhelníků ještě iniciály s národnostmi a „na pomnících věnovaných obětem táborů se po válce často objevovaly trojúhelníky červené, přičemž typickým příkladem je Sachsenhausen, kde jich je na obelisku z roku 1961 čtyřiapadesát. Vyjadřovala se tím fikce komunistů, že v táborech trpěli jen političtí.“ Konec citace.
V jiných kapitolách ovšem Roger Moorhouse poukázal taktéž na jedince, kteří se Hitlerovi vzepřeli, a to, že se armáda až do Stauffenbergova pokusu o vůdcovo zavraždění (1944) vyhýbala hajlování. Führer sám ostatně místo pozdravu obyčejně pouze máchl v lokti ohnutou rukou. Pravda však je, že roku 1939 vydržel jednou (a k údivu mnohých) stát se vztyčenou pravicí celé hodiny. Bylo to v den jeho padesátin.
K nečetnému odboji v Říši patřili například manželé Hampelovi. Rozhazovali dopisnice s výzvami k Hitlerovu svržení a byli posléze udáni a gilotinováni 8. 4. 1943, aby se stali po válce stali hrdiny posledního románu Hanse Fallady I ve smrti sami.
Moorhouseova kniha rozhodně pronacistická nechce být, ale některé její kapitoly si jistí čtenáři skutečně mohou vyložit různě. Například v hesle Zvony lübeckého kostela Panny Marie autor připomíná, že Spojenci svrhli na Německo „dvacetkrát víc bomb“ než Německo na Anglii a zabili tak šest set tisíc civilistů.
Jiná pasáž hovoří o třinácti stech Češích, co životem zaplatili atentát na Heydricha iniciovaný Edvardem Benešem, jak je zdůrazněno, a spatříme poštovní známku vydanou rok po protektorově smrti. Na této šedesátihaléřovce (prodávané po pěti korunách) se skví Heydrichova posmrtná maska s runovým symbolem SS.
V Moorehousově knize lze nalistovat i snímek notového záznamu pochodu Die Fahne hoch!, který autor Horst Wessel osobně poslal Hitlerovi k novému roku 1930. Už 14. 1. 1930 byl postřelen, a ještě nezemřel a Goebbels z něj stvořil mučedníka. Z dodnes zakázané písně pak „druhou německou hymnu“.
Třetí říše ve 100 obrazech reprodukuje i Hitlerovu skicu 117 metrů vysokého oblouku, který měl dominovat Berlínu. Na jeho stěny chtěl napsat jména 1,8 milionu německých padlých v první světové válce a skicu podepsal jen třemi křížky. Beztak prý každý uhádne, že jde o jeho práci, prohlásil.
Kniha Rogera Moorhouse tedy nacismus neadoruje, došla však až na hranici adorace a zvláště některé starší lidi může uvést do rozpaků.

Roger Moorhouse: Třetí říše ve 100 objektech.
Příběhy všedních i unikátních předmětů a staveb. Předmluva Richard Overy.
Přeložili odpovědný redaktor knihy David Pazdera a Jiří Ohlídal, který zároveň připsal kapitolu „Rozkas pro obyvatele“. Mladá fronta 2018

Zdroj foto: dumknihy.cz

Komentáře čtenářů

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2022 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0345 s

Jméno:		Email:
Nadpis:
Komentář:
Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům: Jaký je součin tří a čtyř?