Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je neděle 15.9.2019, svátek má Jolana 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 504
Publikovaných článků: 12718
Komentářů: 10895


Měření



Samomluvy Miroslava Macka

27.04.2019   Ivo Fencl   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

„Ten je prý hrozně chytrej,“ upozornil mě roku 1989 kolega Václav Tyller, když jsme přes obrazovku hleděli na skupinu nových českých politiků. Ale vedle Miroslava Macka tenkrát stál pan Čermák a nic proti němu, ale ono vysoké IQ jsem omylem přisoudil jemu.

Dnes už naopak nepochybuji, že Samomluvy Miroslava Macka psal muž inteligentní, prozíravý i samorostlý. Do rukou se mi dostaly náhodou, čtou se však dobře. Také z toho důvodu, že autor umí dávkovat historky a je uměřený. Dokonale chápe, co vynechat. Kniha není jen autobiografií, ta přesto zabírá 140 stran. Následuje výbor z literárního díla: 120 stran fejetonů, próz, veršů a překladů.

Těmi začněme. Macek se popasoval v říši básnické mimo jiné s Poem (ten tu ale zrovna není), Chaucerem (O nelítostné kráse), Andreasem Gryphyem (Vše je marnost), královnou Alžbětou I. (Když bývala jsem pohledná a mladá), Goethem (Vyvolená zvířata), Keatsem (Poslední sonet), Elizabeth Browningovou (Portugalský sonet X), Byronem (Odpověděl jsem jedné dámě, která se mne ptala, proč jsem na jaře opustil Anglii), Burnsem (Protest proti bolesti zubů), Blakem, Heinrichem Hoffmannem (Příběh kluka s palcem v puse), Puškinem (Noc) a v neposlední řadě s Verlainem (Podzimní píseň).

A co se próz týče? Neznavitelný metador si jako
překladatel hraje s Mlčením lady Anny Munra-Sakiho i s Třemi muži ve člunu, kteří jsou dle něj „biblí“, neboť obsáhly odpovědi na všechny otázky světa. Ne náhodou napsal Macek pokračování této knihy, která zůstává spolu se Saturninem jednou z jeho nejoblíbenějších.

Vlastní tvorbu uvádí textem V ordinaci otištěným předtím v Dikobrazu (1980) a následují příspěvky do Lidových novin, Reflexu i Radiožurnálu. Co víc? Třináct Mackových básní. Mezi nimi i gazel, pantoum, akrostich a nějaké ty rondeauy a sonety. Podle mého názoru je oproti těmto dílům diskutabilní Medicínsko-literární úvaha nad překladem Poeova Krkavce, v níž se Macek snaží doložit, že psal Poe Havrana co alkoholik ve zcela konkrétním stadiu.

Následují dvě povídky z Mackovy knihy
Starožitník a ženy a bez uzardění tu můžeme konstatovat, že titulní hrdina musí čtenáři připomínat Casanovu.

Svazek všestranného muže uzavírá
divadelní hra o dvou dějstvích, adaptace povídky O. Henryho Muž ve vyšším postavení. Vraťme se nicméně k vlastním Samomluvám. Vzpomínková část knihy byla dopsána už 9. listopadu 2015 v Zábřehu na Moravě a přičinlivý Miroslav Macek se ve čtyřiceti kapitolách prezentuje také co čtenář, který část dětství a mládí proležel v knihách, respektive s nohami v krbové mříži.

Kapitola
Čtenářův svět ovšem neoslní, na to je strohá. Odhalí navíc autorovu nedobrou imunitu vůči sci-fi a podobně budovaným fikčním světům. Nejedná se naštěstí o imunitu vůči fantazii a v dětství Macka dost prodchly pohádky H. Ch. Andersena a bratří Grimmů.

Samomluvy se ovšem nevěnují jen hltání a sbírání knih či vzácných tisků, takže například v kapitole Filatelie (a ještě jinde) projevuje autor výrazný obchodní nadhled. Utkví úvaha o bankovkách krajně nizounké nominální hodnoty, které stačí někam uschovat na sto let a prodat je s takřka milionovými zisky.

Kapitola
Kočky (předřazená kapitole Dívky) odhalí další povahové fasety autora a překvapivě narazíme na historku, kterou nás přesvědčí o nevysvětlitelných schopnostech léčitelů. I jako lékař si mnohých váží po jisté zkušenosti. A připojí dva momenty svého života, kdy se podruhé a potřetí narodil.

Autor neopomene zdůraznit možné příčiny sebevědomí lovců žen. Po přečtení
Samomluv, obsahujících mimo jiné samostatnou kapitolu Filokartie, nabudete zřejmě dojmu, že muž tolika zájmů by ani nestačil vztahy k ženám. Není tomu tak.

Zaujalo mě, že MM od nějakých pětatřiceti
intenzivně běhá, ba vypracoval se k maratonům. A dílo? Ač jsou vědci přesvědčeni, že kvalita se rodí z utrpení, Mackův případ to nebude a pokračování Saturnina není špatná kniha. Původní dál rozvíjí. Do určité míry tu jde o atmosféru a Macek ji udržuje.

V knize vypráví i
anekdotu. Personalista mrští polovinou haldy žádostí do koše a na dotčenost reaguje: „Nechceme přece dělat s lidmi, kteří v životě očividně nemají štěstí.“

Samomluvy Miroslava Macka. Korektury Jana Semelková.
Vydal JONATHAN LIVINGSTON.
Praha 2017. 272 stran. ISBN 978-80-7551-042-6


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2697 s