John Rambo je na odpočinku, užívá si poklidného stáří na americkém venkově. Tu a tam vypomůže místnímu šerifovi při záchranných akcích, a když zrovna nebojuje se starými démony ve svojí hlavě, s potěšením pozoruje dospívání své takřka adoptivní dcery Gabrielle, kterou vychovává společně s její babičkou. Poté, co dívka nečekaně zmizí v Mexiku, kam odjela hledat svého biologického otce, je Rambův relativní klid ten tam. Ať už Gabriellina záchrana dopadne jakkoliv, žádný z těch, který by jí jen vlásek zkřivil, živý rozhodně neodejde…

Co napsat k filmu, který mě (ostatně jako většina Stalloneových filmů) rozbrečel, dojal a zároveň nedovolil odtrhnout oči od plátna až do samotného velkého finále? Tak především to, že Rambo: Poslední krev byl pro mě velmi příjemným překvapením. Ne snad, že bych Ramba dopředu odepsala, ale soudě dle RedBand traileru, poskytujícího ochutnávku brutalit, na které jsem si přece jenom od čtyřky Do pekla a zpět trošku odvykla, jsem hned poté, co se mi udělalo špatně, nabyla dojmu, že to možná bude celé o ničem. Že opět uvidím hektolitry stříkající krve, a tak to vlastně s Johnem můžeme táhnout do nekonečna. Chyba lávky.

Třiasedmdesátiletý Stallone je mistrem příběhů, a to hluboce lidských. Pátý Rambo jako by se vracel k odkazu nezapomenutelné jedničky. Je to film, který si na nic nehraje, více se v něm mluví než střílí. Jeho děj je jasný, stručný a míří bez vytáček k jasnému cíli. Stallone nehledá žádné zvláštní inovace – staví na časem i diváky prověřené výstavbě děje, která, byť až legračně jednoduchá, stále velmi dobře funguje. Tedy, pokud jste fanoušky akčních filmů a nepatříte do kategorie věčných logiků a rýpalů. Protože nelogičností a děr bychom v pátém Rambovi jistě našli mnoho, jenže o tom tyhle filmy pochopitelně nejsou. A nejsou primárně ani o násilí, byť bez něj by Rambo nebyl tím čím je. Samozřejmě nelze popírat, že většina z nás jde do kina také s tím, aby uviděla „pořádný maso“. Jenže také to je v pojetí Slye natočeno takovým způsobem, že ačkoli chápeme, co se na plátně děje, na rozdíl od mnohých současných hororů nezvracíme do přistaveného kbelíku před sedadlem, protože vše je natočeno tak, že v podstatě není nic vidět. Kromě dvou brutálních scén a několika nechutnějších záběrů tedy nic šokujícího nečekejte (jsem si jistá, že co do nechutností, nesahá pátý Rambo Marhoulovu Nabarvenému práčeti ani po paty…)

Stejně jako v Rockym, také v Rambovi Stallone otevírá téma zacházení s ženami v soudobé společnosti. Coby hrdý otec tří dospělých dcer má herec k ženám blízko a v jeho scénářích tak hrají často klíčové role. Vídáme je v pozicích pečovatelek rodinného krbu, kolegyň, milenek i nepřátel. Ale není to jenom o nich. Je to především o lidských hodnotách, lásce, obyčejné lidské slušnosti či vzájemné pomoci. Je to o hledání víry v tenhle svět, který Johna Ramba už tolikrát zklamal, a který ho má nyní opět srazit na kolena. Je to stará dobrá klasika, která tu už hodně dlouho nebyla a obávám se, že s odchodem Stalloneho generace už nikdy nebude. A proto si ji užijme, dokud můžeme!

Osobní hodnocení: 80% (fanoušci můžou rovnou 100%)

PS: Film je přístupný od 15 let a disponuje výbornou hudbou z dílny Briana Tylera.

Foto: Bontonfilm