Leckdy jsme několik hodin nepotkali živáčka, neslyšeli auto ani motorovou pilu.




Příroda je tichý společník, kterého začneme naplno vnímat, až když utišíme všechny své myšlenky. Přestože je tu klid, všude kolem nás se pořád něco děje...




Všude plno motýlků, což je fajn, i když se chvílemi zdá, že druhovou pestrost válcuje hojně zastoupená babočka paví oko. Ale trpělivec si počká...



I komáry se mi nakonec podařilo jednou večer zachytit - stejně jako vážce. Ta se sice nenechala vyfotit, byla moc rychlá, ale i tak byl zážitek vidět ji jen pár centimetrů od sebe lovit.


Na rašenilišti Kladská jako by se zastavil čas. Je to úžasný prostor plný malebných zákoutí.





Oko přivykající si na všudypřítomnou řepku olejku ale potěší třeba i "jenom" lán plný makovic.



A poslední večer? Krásné rozloučení s touto příjemně "zapomenutou" krajinou při nádherně kýčovitém západu slunce nad Velkým knížecím rybníkem.




Ale ani tak to pořád ještě není konec radosti. Doma mě čeká ještě hraní si s fotkami a kaleidoskopem. Duše plesá a těší se na příště. Je bezva, že les máme kousek za domem a západ slunce vidíme z okna, takže? Příště možná ještě dnes nebo hned zítra!   

Další fotografie autorky: www.skyandnature.cz

Knihy autorky (gamebooky pro děti, romány pro dospělé): www.literarnistrom.cz