Na necelých stodvaceti stránkách autor přináší radosti i strasti osmnáctiletého mladíka žijícího na malé vesnici. Autor trefně vystihuje venkovské prostředí se všemi jeho ctnostmi i nectnostmi. Hrdina vyrůstá v prakticky více generační domácnosti, kde je děda přítel progrese a nesnáší jakoukoliv přetvářku a falešnou morálku a naopak hrdinova matka, prudérní žena, která ale přivedla na svět tři děti, se děsí i odhaleného ramena na televizní obrazovce. Hlavní hrdina Michal pak má jejím přičiněním malého brášku, který má problémy se zácpou a to ještě používám slušného výrazu. Toto věčně vytahované fekální téma se knihou bohužel nese jako mor a ubírá ji na půvabu. Lze chápat, že pro poněkud slepicoidní matku rodu je stav střev jejího synka otázkou zásadní, na druhou stranu koho to zajímá. Ano, matka, poněkud lehce hysterická, zachovává tradice venkovské domácnosti, ale člověka napadá, zda-li to nebude také tím, že prostě na nic víc nemá. Michalův sen je mít úspěšnou kapelu, k čemuž mu má dopomoci kamarád Standa. Světáka Standu více zajímají ženské sukně a v jejich lovu slaví úspěch za úspěchem, což Michala tíží, neboť on se řadí do skupinky méně úspěšných erotomanů. Vzdychá nad Marilyn Monroe a sní o své vybájené Evě.

Spisovatelka Eva Bernardinová na křtu novely Piktogramy vyzdvihla, že kniha se věnuje rodině, oslavuje její tradiční hodnoty. V tom má sice pravdu, ale je škoda, že autor nepřinesl podobu rodiny trochu modernější, ale nastínil tu stav rodiny osmdesátých let minulého století. Pokud ale má kniha znamenat retrospektivní pohled do naší nedávné minulosti, tak se jí podařilo vykreslit tento obraz naprosto dokonale včetně toho, kdy malý hrdinův bráška přišel na svět zřejmě kvůli tomu, že jeho rodiče neuznávali antikoncepci.

Piktogramy se čtenáři čtou lehce, autor umí jasně a zřetelně formulovat myšlenky, aniž by nudil, navíc nešetří humorem a občas i vulgárními výrazy, které do běžného hovorů, zvláště dospívajících, patří. Nic pak nezní šroubovaně, ale přirozeně a proto i bez velké míry fantazie si umíme prostředí, kde se příběh odehrává, dobře představit. Cením si i toho, že autor nenudí zbytečnými a rozvleklými popisy věcí a osob. Po stylistické stránce nemám žádných výrazných výtek.

Michal Čagánek slibuje pokračování svých Piktogramů a snad se můžeme těšit tedy na to, že střeva jeho brášky se konečně „umoudří“ a matka rodu se ukáže i v poněkud lepším světle.


Zdroj foto: slovnik-cizich.slov.abz.cz