Magazín
Na úvod
Rozhledy
Literatura
Seznam recenzí knih
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže
Na úvod
Rozhledy
Literatura
Seznam recenzí knih
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže
Autorský web
Úvod Autorského webu
Miniškola
Tvorba prozaická
Tvorba poetická
Literární soutěže
Registrace autorů
Autorské desatero
Úvod Autorského webu
Miniškola
Tvorba prozaická
Tvorba poetická
Literární soutěže
Registrace autorů
Autorské desatero
Webmagazín na FB
Statistika Rozhledny
Počet autorů: 507
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13217
Komentářů: 11304
Nejčtenější za 14 dní
OÁZA – TV tip - Boj o vodu a za svoboduHLÍDAČ Č. 47 – TV tip – Karel Roden v milostném příběhu o lásce, vášni a smrti Když prší slzy: erotické scény a lesbický sex upozadily scény s násilímRenegátiProtivníciPatero věcí o hypertenzi, na které jste se (možná) báli zeptatSKANDÁL V RYTMU CHARLESTONU - Pamela Hartová a Londýn dvacátých letStarosta Nové Pece Martin Hrbek: Lidé by se měli setkávat
Spolupracujeme
Nabídka mediálního partnerství
www.ngprague.cz
www.muzeummontanelli.com
www.fenixradio.net
www.egmont.cz
www.divadlotramtarie.cz
www.divadloviola.cz
www.paseka.cz
www.dokoran.cz
www.metafora.cz
www.atlantis-brno.cz
www.fragment.cz
www.argo.cz
www.audioteka.cz
www.druhemesto.cz
www.pozitivni-noviny.cz
www.ivysehrad.cz
www.libri.cz
www.bezruci.cz
www.divadlodisk.cz
www.divadloaha.cz
www.zizkovskedivadlo-jc.cz
www.patart.cz
divadlo.zlin.cz
www.albatros.cz
www.academia.cz
www.comicscentrum.cz
www.nakladatelstvicas.cz
www.zooplzen.cz
www.vosp.cz
www.balet-praha.cz
www.jota.cz
www.advaita.cz
Měření
Žítkovské povídání: Koho zavál osud na žítkovské louky...?
12.09.2021 Pavla Hložková Rozhledy
Žítková. Pro jednoho tajemná, pro druhého půvabná a pro dalšího možná trochu zprofanovaná vesnička v Bílých Karpatech na hranicích se Slovenskem. Hádala bych se však, jestli se najde člověk, který by jejímu kouzlu nakonec nepodlehl. Stejně tak to zřejmě měla spisovatelka Kateřina Tučková, když psala knihu Žítkovské bohyně, zčásti fiktivní, která možná některým místním i tzv. hnula žlučí... Ve vesnici, nebo spíše chaloupkách chytře rozprostřených v širokém údolí, se však dají nalézt i přistěhovalci, kteří nad danou situací mají více nadhledu. Mezi ně patří i bylinkářka, původně zdravotní sestra Kateřina Černá.
Jak jste se dostala k bylinkářství a jak do samotné Žítkové?
K bylinkářství mě přivedly zdravotní problémy mého syna, který měl jako miminko poměrně rozsáhlý atopický ekzém. Tato situace mě zavedla k jedné moudré paní, která se stala mou velkou inspirací. Dokázala nám poradit bylinky "na tělo" a ty zlepšily zdraví mně a následně i mému synovi. Poznala jsem na vlastní kůži, jakou sílu v sobě ukrývají. Začala jsem se o bylinkách dozvídat víc, sbírat je, sušit, míchat čajové směsi. Jako zdravotní sestru mě zajímalo jejich působení na lidské tělo i psychiku. Postupně jsem je doporučovala své rodině, známým i jiným lidem.
Na Žítkovou nás s manželem zavál osud. Vůbec jsme toto místo neznali, ale hned nám tu bylo dobře. Vždycky jsem si přála žít někde v přírodě, v bezprostřední blízkosti lesů a luk, ideálně někde na horách.
No, a když otevřete dveře od chalupy, bylinky rostou všude kolem.....
Přijde vám, že vše na sebe navazovalo, jak mělo?
Teď už ano. Ale na začátku jsem o tom takhle neuvažovala. Nebyl čas. Byla to velká změna v našem životě a plno práce. Ta nám ale dávala smysl a dává dodnes. Uvědomili jsme si, jak cykly přírody ovlivňují to, co děláme. Na jaře sejeme a sázíme, v létě opečováváme a sbíráme bylinky, na podzim sklízíme a zpracováváme a v zimě odpočíváme, plánujeme a studujeme to, co nás zajímá.
Co na Žítkové nejvíc milujete?
Svobodu, prostor a klid.
Také rozlehlé louky, kouzelné v každém ročním období, bukové lesy, jejichž kmeny mi připomínají chrámové sloupy, klidná rána pod naší starou lípou, kde se protahuju a prodýchávám, večeře na ohni s vůni kouře a výhledem na protější stráně i vzdálené kopce, na horenku Chabovou.
Cítíte se jako pokračovatelka žítkovských bohyní?
Zcela jistě ne. Tyto znalosti a schopnosti se předávaly po generace, především po ženské linii.
Jelikož jsem přistěhovalec, jde to mimo mě. Jediné pomyslné pojítko by mohlo být to, že používám byliny pro zlepšení či uchování zdraví, což bohyně taky dělávaly.
Místní se asi o knize Žítkovské bohyně ne vždy ochotně baví,přece jen Vaši oblast velmi zpopularizovala... Kdybyste mohla, chtěla byste se přenést cca do 19. stoleti a zažít tu pravou kopaničářskou atmosféru? :)
Rozhodně ne. V 19. století to na Kopanicích nebyla zrovna romantika. Život byl v té době skutečně těžký a drsný. Stačila malá úroda a přežít zimu byl boj o život. Ještě i dnes, když se zeptáte některých sedmdesátníků, jaké bylo jejich dětství, tak o něm nechtějí moc mluvit. Byla to dřina a nezřídka hlad. A to už byla doba rozvinuté socialistické společnosti.
Jakou bylinu a při jaké atmosféře sbíráte nejraději...? A kolik druhů bylin asi přibližně?
Nejraději mám rozkvetlé louky na konci května a června. Hrají všemi barvami a krásně voní. Bylinky sbírám hlavně když svítí slunce, takže téměř kouzelná atmosféra, umocněna poletujícím hmyzem a motýly, je na světě. Tyhle okamžiky se staly mou vnitřní meditací.
V květnu sbírám listy jahodníčku, růžovofialové hlavičky jetele lučního, žlutooranžovohnědý úročník bolhoj, zelenožlutý kontryhel lékařský, zářivě žluté květy kozí brady nebo špičaté listy šťavnatě zeleného jitrocele kopinatého. V červnu pak sněhově bílé květenství řebříčku, aromatickou dobromysl, třezalku tečkovanou nebo řepík lékařský, který právě začíná kvést. A jaké potěšení, když uvidím drobné fialovorůžové kvítečky zeměžluče nebo bochánky nezaměnitelně vonící mateřídoušky...
Dohromady sbírám kolem 40 druhů rostlin.
Vnímáte sama nějakou podobnost v osudech žítkovských bohyň a těch dnešních lidí, kteří se touží léčit jinak, řekněme přirozenější cestou, než jim nabízí konvenční medicína?
Podobnost v tom, že různé systémy brání některým lidem dělat věci jinak, se asi dá najít. V každé době je to trochu jinak a hodně záleží na tom, kdo je u kormidla :-). Dříve to byla spíše církev, dnes lékařský systém. Dnešní lékařská věda, ač se odvolává na Hippokrata, ho zároveň umlčuje. Jeho moudrá slova: „Je zbytečné léčit oko bez hlavy, hlavu bez těla a tělo bez duše“ vůbec nebere v potaz, a pokud se dnes někdo snaží léčit podle těchto slov, je označován za šarlatána. Každý správný lékař přece "ví", že duše nemá se zdravím nic společného.
Provozujete zajímavé semináře a akce, můžete přiblížit?
Dělám tři typy akcí.
Bylinkové "exkurze", které jsou určeny pro všechny příznivce bylinek, kteří mají přírodu nejen rádi, ale pochopili, že může být naším pomocníkem, spojencem.
Každé povídání propojuji s daným roční obdobím a vyprávím převážně o bylinkách, které zrovna rostou a dají se sbírat. Projdeme se naší loukou a zahradou, abychom si jednotlivé bylinky mohli ovonět a ukázat v jejich přirozeném prostředí. Společně ochutnáme několik mých čajových směsí a řekneme si, jakými způsoby můžeme posílit své zdraví a kterým orgánům se věnovat právě v tomto čase.
"Víkendovky na louce" jsou pro všechny, kteří vnímají, že dnešní náročný způsob života volá po navrácení se k přírodě, po ztišení a zklidnění, po přerovnání žebříčku hodnot. Pro ty, kteří chtějí prozkoumat svůj vnitřní svět, sdílet a nebojí se vystoupit ze své komfortní zóny a alespoň na chvíli se odpojit od civilizačních vymožeností. Věnujeme se tomu, čemu se věnuji ve svém životě. Mám připraveny ochutnávky dýchacích i meditačních technik, jógového cvičení, lesní koupele, reflexologie, cronobiologie.
"Přednášky o zdraví a bylinkách", které jsou určeny pro ty, kteří dokáží vzít zodpovědnost za své zdraví do svých rukou a cítit se dobře díky sobě samým. Více můžete nalézt na webu www.zitkova.webnode.cz
Místo zdlouhavého vytváření textu jsem požádala samotnou Kateřinu, aby popsala sama svůj životní osud, děkuji za rozhovor.
O mně:
Pocházím z malé vesničky u Valašského Meziříčí. Jako malá holka jsem se svými sestřenicemi a bratranci trávila prázdniny u babičky, která měla malé hospodářství v samém srdci Valašska, na úpatí Javorníků. Ještě teď si pamatuji vůni šípkovolipového čaje, který se vařil v hrnci na okraji rozpálených kamen, když byly deštivé dny, nebo byl někdo z dětí nemocný.
Na Vsetíně jsem vystudovala na zdravotní sestru a velmi brzy jsem využila možnosti cestovat za hranice a odjela na zkušenou do světa, konkrétně do USA. Na konci pobytu, který jsem si prodloužila na čtyři roky, jsem se potkala se svým nynějším manželem. Bylo to v colorádských horách, které nám oběma učarovaly. Po návratu domů jsme nějakou dobu bydleli v Brně a po několika málo letech, když se mi narodila dcera Barunka, jsme se přestěhovali do malé chalupy na Žítkové. Tady už 11. rokem šťastně žijeme a tvoříme naše životy.
(Foto Lída Stašová a archiv K.Černé)
Za zmínku stojí i poutavé a nezaměnitelné nářečí Moravských Kopanic, patří do skupiny moravskoslováckých dialektů. Kromě moravského v něm však vzhledem k poloze oblasti můžeme nalézt i vliv slovenských nářečí...
Človek
…
Pozri sa človeče na svoje uši,
na ty dve jedziné čo máš,
len ony učujú, čo má gdo v duši,
trápeňje, starosci, radosc čo znáš.
Pozri sa člověče na svoje oči,
na ty dve jedziné čo máš,
plakaly, smjaly se, vjédly ca, ve dně aj v noci,
čosi vidzely ináč něž chcels, tak im odpusci – odpúščáš?
Spomeň si člověče na svoju reč,
kolko razís jéj ušól do sveta za inú,
ona tu na tebja čakala – vješ?
Vrác sa k něj, prosím ca, reči bez ludzí zahynú.
(Pavel Zapletal) – úryvek z knihy O kopanickej reči
K bylinkářství mě přivedly zdravotní problémy mého syna, který měl jako miminko poměrně rozsáhlý atopický ekzém. Tato situace mě zavedla k jedné moudré paní, která se stala mou velkou inspirací. Dokázala nám poradit bylinky "na tělo" a ty zlepšily zdraví mně a následně i mému synovi. Poznala jsem na vlastní kůži, jakou sílu v sobě ukrývají. Začala jsem se o bylinkách dozvídat víc, sbírat je, sušit, míchat čajové směsi. Jako zdravotní sestru mě zajímalo jejich působení na lidské tělo i psychiku. Postupně jsem je doporučovala své rodině, známým i jiným lidem.
Na Žítkovou nás s manželem zavál osud. Vůbec jsme toto místo neznali, ale hned nám tu bylo dobře. Vždycky jsem si přála žít někde v přírodě, v bezprostřední blízkosti lesů a luk, ideálně někde na horách.
No, a když otevřete dveře od chalupy, bylinky rostou všude kolem.....
Přijde vám, že vše na sebe navazovalo, jak mělo?
Teď už ano. Ale na začátku jsem o tom takhle neuvažovala. Nebyl čas. Byla to velká změna v našem životě a plno práce. Ta nám ale dávala smysl a dává dodnes. Uvědomili jsme si, jak cykly přírody ovlivňují to, co děláme. Na jaře sejeme a sázíme, v létě opečováváme a sbíráme bylinky, na podzim sklízíme a zpracováváme a v zimě odpočíváme, plánujeme a studujeme to, co nás zajímá.
Co na Žítkové nejvíc milujete?
Svobodu, prostor a klid.
Také rozlehlé louky, kouzelné v každém ročním období, bukové lesy, jejichž kmeny mi připomínají chrámové sloupy, klidná rána pod naší starou lípou, kde se protahuju a prodýchávám, večeře na ohni s vůni kouře a výhledem na protější stráně i vzdálené kopce, na horenku Chabovou.
Cítíte se jako pokračovatelka žítkovských bohyní?
Zcela jistě ne. Tyto znalosti a schopnosti se předávaly po generace, především po ženské linii.
Jelikož jsem přistěhovalec, jde to mimo mě. Jediné pomyslné pojítko by mohlo být to, že používám byliny pro zlepšení či uchování zdraví, což bohyně taky dělávaly.
Místní se asi o knize Žítkovské bohyně ne vždy ochotně baví,přece jen Vaši oblast velmi zpopularizovala... Kdybyste mohla, chtěla byste se přenést cca do 19. stoleti a zažít tu pravou kopaničářskou atmosféru? :)
Rozhodně ne. V 19. století to na Kopanicích nebyla zrovna romantika. Život byl v té době skutečně těžký a drsný. Stačila malá úroda a přežít zimu byl boj o život. Ještě i dnes, když se zeptáte některých sedmdesátníků, jaké bylo jejich dětství, tak o něm nechtějí moc mluvit. Byla to dřina a nezřídka hlad. A to už byla doba rozvinuté socialistické společnosti.
Jakou bylinu a při jaké atmosféře sbíráte nejraději...? A kolik druhů bylin asi přibližně?
Nejraději mám rozkvetlé louky na konci května a června. Hrají všemi barvami a krásně voní. Bylinky sbírám hlavně když svítí slunce, takže téměř kouzelná atmosféra, umocněna poletujícím hmyzem a motýly, je na světě. Tyhle okamžiky se staly mou vnitřní meditací.
V květnu sbírám listy jahodníčku, růžovofialové hlavičky jetele lučního, žlutooranžovohnědý úročník bolhoj, zelenožlutý kontryhel lékařský, zářivě žluté květy kozí brady nebo špičaté listy šťavnatě zeleného jitrocele kopinatého. V červnu pak sněhově bílé květenství řebříčku, aromatickou dobromysl, třezalku tečkovanou nebo řepík lékařský, který právě začíná kvést. A jaké potěšení, když uvidím drobné fialovorůžové kvítečky zeměžluče nebo bochánky nezaměnitelně vonící mateřídoušky...
Dohromady sbírám kolem 40 druhů rostlin.
Vnímáte sama nějakou podobnost v osudech žítkovských bohyň a těch dnešních lidí, kteří se touží léčit jinak, řekněme přirozenější cestou, než jim nabízí konvenční medicína?
Podobnost v tom, že různé systémy brání některým lidem dělat věci jinak, se asi dá najít. V každé době je to trochu jinak a hodně záleží na tom, kdo je u kormidla :-). Dříve to byla spíše církev, dnes lékařský systém. Dnešní lékařská věda, ač se odvolává na Hippokrata, ho zároveň umlčuje. Jeho moudrá slova: „Je zbytečné léčit oko bez hlavy, hlavu bez těla a tělo bez duše“ vůbec nebere v potaz, a pokud se dnes někdo snaží léčit podle těchto slov, je označován za šarlatána. Každý správný lékař přece "ví", že duše nemá se zdravím nic společného.
Provozujete zajímavé semináře a akce, můžete přiblížit?
Dělám tři typy akcí.
Bylinkové "exkurze", které jsou určeny pro všechny příznivce bylinek, kteří mají přírodu nejen rádi, ale pochopili, že může být naším pomocníkem, spojencem.
Každé povídání propojuji s daným roční obdobím a vyprávím převážně o bylinkách, které zrovna rostou a dají se sbírat. Projdeme se naší loukou a zahradou, abychom si jednotlivé bylinky mohli ovonět a ukázat v jejich přirozeném prostředí. Společně ochutnáme několik mých čajových směsí a řekneme si, jakými způsoby můžeme posílit své zdraví a kterým orgánům se věnovat právě v tomto čase.
"Víkendovky na louce" jsou pro všechny, kteří vnímají, že dnešní náročný způsob života volá po navrácení se k přírodě, po ztišení a zklidnění, po přerovnání žebříčku hodnot. Pro ty, kteří chtějí prozkoumat svůj vnitřní svět, sdílet a nebojí se vystoupit ze své komfortní zóny a alespoň na chvíli se odpojit od civilizačních vymožeností. Věnujeme se tomu, čemu se věnuji ve svém životě. Mám připraveny ochutnávky dýchacích i meditačních technik, jógového cvičení, lesní koupele, reflexologie, cronobiologie.
"Přednášky o zdraví a bylinkách", které jsou určeny pro ty, kteří dokáží vzít zodpovědnost za své zdraví do svých rukou a cítit se dobře díky sobě samým. Více můžete nalézt na webu www.zitkova.webnode.cz
Místo zdlouhavého vytváření textu jsem požádala samotnou Kateřinu, aby popsala sama svůj životní osud, děkuji za rozhovor.
O mně:
Pocházím z malé vesničky u Valašského Meziříčí. Jako malá holka jsem se svými sestřenicemi a bratranci trávila prázdniny u babičky, která měla malé hospodářství v samém srdci Valašska, na úpatí Javorníků. Ještě teď si pamatuji vůni šípkovolipového čaje, který se vařil v hrnci na okraji rozpálených kamen, když byly deštivé dny, nebo byl někdo z dětí nemocný.
Na Vsetíně jsem vystudovala na zdravotní sestru a velmi brzy jsem využila možnosti cestovat za hranice a odjela na zkušenou do světa, konkrétně do USA. Na konci pobytu, který jsem si prodloužila na čtyři roky, jsem se potkala se svým nynějším manželem. Bylo to v colorádských horách, které nám oběma učarovaly. Po návratu domů jsme nějakou dobu bydleli v Brně a po několika málo letech, když se mi narodila dcera Barunka, jsme se přestěhovali do malé chalupy na Žítkové. Tady už 11. rokem šťastně žijeme a tvoříme naše životy.
(Foto Lída Stašová a archiv K.Černé)
Za zmínku stojí i poutavé a nezaměnitelné nářečí Moravských Kopanic, patří do skupiny moravskoslováckých dialektů. Kromě moravského v něm však vzhledem k poloze oblasti můžeme nalézt i vliv slovenských nářečí...
Človek
…
Pozri sa človeče na svoje uši,
na ty dve jedziné čo máš,
len ony učujú, čo má gdo v duši,
trápeňje, starosci, radosc čo znáš.
Pozri sa člověče na svoje oči,
na ty dve jedziné čo máš,
plakaly, smjaly se, vjédly ca, ve dně aj v noci,
čosi vidzely ináč něž chcels, tak im odpusci – odpúščáš?
Spomeň si člověče na svoju reč,
kolko razís jéj ušól do sveta za inú,
ona tu na tebja čakala – vješ?
Vrác sa k něj, prosím ca, reči bez ludzí zahynú.
(Pavel Zapletal) – úryvek z knihy O kopanickej reči
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Rozhledy
Starosta Nové Pece Martin Hrbek: Lidé by se měli setkávat
Patero věcí o hypertenzi, na které jste se (možná) báli zeptat
Velikonoční sobota v Muzeu čokolády v Táboře s Annou Šulcovou a Gumpem
Petra Černocká bavila obyvatele Nové Pece na Lipensku
Fotopostřehy z románů
Fotopostřehy (ne)pozapomenuté
Svět bez lidí
Minulost neztrácet...
Meze humoru v několika větách
Více plastů než ryb
Čeští lékaři říkají: „Chceme pomáhat“
Fotopostřehy: Těšení na jaro
Kuchařská hvězda Přemek Forejt překvapuje novou prací
Popadni svou kreativitu za pačesy
Tomáš Zářecký: Žijme respektem
Láska v knedlíku
FOTOPOSTŘEHY: Vzpomínka na Krkonoše
Ty číčo!
Matka kontra matka
Z blázince do normálního světa - nebo naopak?
Další články v rubrice Rozhledy
ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž
Copyright © 2001 -
2022 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.