Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je neděle 26.6.2022, svátek má Adriana 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 507
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13230
Komentářů: 11308


Měření



Mélissa da Costa: ADRESA NADĚJE

12.02.2022   Veronika Švarcová   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Po unikátní Olive Kitteridgeová bylo velmi náročné sáhnout po jiné knize a po desáté straně ji z nudy neumístit na poličku "navždy a daleko". Pokud čtete něco tak špičkového, vše další se může velice rychle zřítit do propadliště dějin, ať se bráníte kritice sebevíc.
Kniha Adresa naděje mě upřímně zaujala přebalem. Holt marnivost zvítězila nad hlavou a já přitáhnuta  květy, motýly jsem knihu vzala na milost. Možná v celém tom zimním období, kdy člověk tak nějak celkově netrpělivě vyhlíží jaro, které onu naději právě symbolizuje, kniha s tak příznačným názvem měla být tou jedinou možnou správnou volbou.

Amanda odešla z města a usadila se v osamělém domě v Auvergni, aby mohla dát prostor svému zármutku. Nikdy si nepomyslela, že by se mohla cítit až tak zle. Venku svítí slunce a zpívají ptáci, ale ona se ukrývá v chladném přítmí domu, aby nemusela čelit životu. Když se jí ale do rukou dostanou zápisky paní Huguesové, předchozí majitelky domu, pomalu se probírá z bolavé letargie a postupně se pouští do obnovy staré opuštěné zahrady. Jak se střídají roční období, mění se i Amandin život, v hlíně nachází novou sílu k životu a otevírá se novým zážitkům a jedinečným setkáním. A každé ráno… každé ráno se stává příslibem, že po něm přijde i další.


Když hledáte svoji další knihu, vždy vás první osloví anotace. Občas otevřete oblíbené weby s recenzí, zalistujete a necháte se inspirovat. Jedna z takových anotací k Adrese naděje vás bude lákat nějak takto a jen na vás je, zda se vás krátký text dotkne, ať svoji myšlenkou nebo vám zabrnká na správnou nit z již prožitého.

Když jsem úryvek četla, úplně jsem si ani jedním jistá nebyla. Přece jen dobrodružství v ní není ani trochu, krve a vyšetřování, to už vůbec ne a téma je rozhodně těžké. Zármutek a napětí nás v poslední době obklopuje každý den a ještě s ním trávit volný čas, kdo by chtěl. Ale znáte to, někdy prostě si úplně tak jisti výběrem nejste, a přesto vás kniha táhne. A mě táhla. Téma niternosti je mi blízké, i přesto, že si uvědomuji, jak náročné je to pro spisovatele, trefit pověstnou hlavičku na hřebík.

V posledním půl roce jsem měla opravdu štěstí, kdy jsem se setkala s velmi zajímavými knihami (již zmíněná Olive, Šikmý kostel, poslední David Mitchell). Vysoká laťka a já si to při čtení této knihy velmi uvědomovala. Srovnávat je v tomto případě hloupé a velmi neobjektivní. Přistoupit bez porovnání s ostatními vcelku nemožné. Těžko si hrát v ten okamžit na literární bublinu, kdy ostatní novinky prostě neexistují a tento titul je poslední, co vůbec číst a být za to nekriticky vděčný.
No ale dost polemizování a vzhurů na Adresu naděje.

Začíst se pro mě je vždy pořádný průšvih. Slovy mého kamaráda, kdy dvacátá strana rozhodne, bych nedočetla polovinu knih a v některých případech by to byla rozhodně chyba. Začíst se do knihy Mélissy da Costa nebylo pro mě zrovna jednoduché.
Copak o to, příběh se čte díky dobrému překladu, slušně. Čeština je jednodušší, dílo rozhodně nepatří do těch, kde postupujete po jednotlivých stránkách a potíte u toho plno myšlenek. Je příjemné občas číst s lehkostí bez pauzy na strávení.

Na koho jsem si ale musela zvyknout, byla právě Amanda. Může to být čistě momentálním rozpoložením, jen potkat ji v běžném životě, tak si nejsem vůbec jistá, zda bych s ní dokázala trávit více jak jedno posezení u kávy. Alespoň v první třetině knihy. Rozedraná osobnost sledem událostí je nepříjemně rozbolavěná. Utápění v lítosti a neustálé šťourání v tom, co bylo, příliš dlouhé. Ano, čtenář má určitou dobu trpělivost, snaží se být objektivní k situaci, v které se hlavní postava ocitla. Když se s tím setkáváte ještě na 40té straně, už začínáte pochybovat, zda je to stále ještě o Amandě a nebo se vám autorka snaží vnutit příliš dlouho její pocity a psychické stavy, protože vám nevěří. Dospělý člověk, omlácený životními zkušenostmi, pochopí trýznivost situace za rozhodně kratší dobu. Nebylo jednoduché, alespoň pro mě, dát Amandě druhou šanci. I autorce.

Ve chvíli, kdy jste ale opustili všeukňouraný počáteční start, tak se kniha otevřela do úplně jiné dimenze. Svět Amandy a zahrady najednou začal přitahovat. Mnohem sympatičtější část objevování, klidnější forma a hledání pro mě bylo balzámem. Jakoby čtenář najednou objevil to, co mělo být čteno, proč kniha vznikla. Vše dostalo smysl, svůj spád, a ikdyž se i tam místy objevily niterné pocity hlavní hrdinky, tak děj působil rozhodně mnohem vyváženěji.
Hodnocení konce nechám na každém z vás. Určitě se tímto nechci přiklonit k nějaké polaritě hodnocení, ale přece jenom by tím bylo předem odkryto zbytečně mnoho. Navíc konec až tak důležitý sám o sobě u této knihy není. Je to pouze poslední steh na příběhu a sám o sobě není nějakým vyústěním. 

Rozhodně bych nerada v této recenzi knihu vykreslila negativně. Nechci budoucí čtenáře odradit. Ona má své klady a pro mnoho čtenářů se stane pohlazením v běžných dnech, nadějí, kterou je důležité přiživovat. Plno lidí se v příběhu pozná. Sáhněme si do svědomí, kdo se někdy neutápěl vlivem okolností v bezbřehé lítosti nemožni vidět směr. Symbioza Amandy a zahrady působí jako jedno silné pohlazení a byla bych rozhodně ráda, abyste Amandě dali také druhou šanci, jako já.

Laskavé bláznovství zahradničení, sžívání se se starou zahradou i celoročním koloběhem, klobouk dolů, to mě přímo nadchlo. Zatoužila jsem mít jako Amanda všechny zápisky staré paní, recepty a vlastně i onu zahradu. Jaro, čtením knihy, bylo zase o kousek blíž a já se přistihla, jak více procházím všechny mé plány na tento rok.
Nebylo to marné, rozhodně ne. Amanda a její zahrada rozhodně mezi knižní naděje patří a své věrné čtenáře si jistě najde. A to přeji každé příjemné knize bez ohledu na to, na jaké straně se v ní najdete.

Adresa naděje
Mélissa da Costa
Jota, 2021





Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2022 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0445 s