Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 30.9.2022, svátek má Jeroným 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 507
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13280
Komentářů: 11316


Měření



Svět bez lidí

31.03.2022   redakce   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Bloudíme světem…
… kde toho hodně ztrácíme a málo získáváme.
… kde řešíme tak moc životy druhých, až zapomínáme žít ten vlastní.
… kde upřednostňujeme snadná řešení před těmi správnými.
… kde trávíme spoustu času na cestách, aniž bychom znali cíl.
… kde nám docházejí zdroje, a přesto zvyšujeme spotřebu.
… kde chce každý mít moc, ale nikdo nechce nést odpovědnost.
 

Bloudíme světem…
… kde se neustále za něčím honíme, ale když se nás někdo zeptá za čím, mlčíme.
… kde upřednostňujeme kvantitu před kvalitou.
… kde sice víme, co je správně, ale neděláme to.
… kde máme technologie pro zisk čisté energie, ale přesto ji vyrábíme špinavou cestou.
… kde pro udržení míru musíme zbrojit.
… kde všechno klouže po povrchu a máloco jde do hloubky.


Jsme tuláci ve světě…
… kde lidé, kteří zachraňují životy nebo riskují ty vlastní pro druhé, jsou oceněni zlomkem toho, co ti, kteří kopou do míče nebo se prochází před kamerami.
… kde neustále odkládáme věci, které skutečně chceme dělat, až na chvíli, kdy na ně budeme mít čas, tak dlouho, až zemřeme.
… kde trávíme hodiny v práci, která nás nenaplňuje, jen abychom vydělali peníze na život, který nechceme žít.
… kde věříme, že štěstí se nalézá někde tam venku a musíme ho jít hledat, místo abychom zůstali doma a nahlédli do svého nitra.


Plahočíme se světem…
… kde kráčíme po ulici plné lidí a přitom jsme beznadějně osamoceni.
… kde sdílíme svůj život online s celým světem, ale nedokážeme mluvit se svými blízkými.
… kde věříme, že máme věci pod kontrolou, přitom jsme jen pírkem unášeným větrem.
… kde známe sice čím dál tím více odpovědí, ale máme také čím dál tím více otázek.
… kde si stěžujeme, že nemáme čas, a když máme volno, nevíme co s časem.
… kde se učíme o hrůzách a omylech dějin, abychom je věrně zopakovali a ještě znásobili.


Plahočíme se světem…
… kde není nic svaté a neexistují v lidském jednání hranice, které by byly nepřekročitelné.
… kde všichni mluví, ale nikdo nenaslouchá.
… kde disponujeme bezpočtem komunikačních technologií, ale mluvíme spolu stále méně a méně.
… kde se ve škole naučíme tisíce teoretických věcí, ale v praxi nezvládneme ani jedinou.
… kde vlastníme čím dál tím více materiálních statků, ale ztrácíme duchovní hodnoty.
… kde nevládnou ti nejschopnější, ale ti všehoschopní.



Touláme se světem…
… kde máme spoustu odborníků, vysokoškolských titulů a bezpočet věd, ale málo moudrosti a málo skutečných řešení.
… kde večer usínáme, aniž bychom za den udělali něco, z čeho bychom cítili upřímnou radost, a pak se divíme, že trpíme depresemi.
… kde máme tisíce virtuálních přátel, ale žádného přítele, kterému se můžeme opřít o rameno a vypovídat se mu, když je nám zle od srdce.
… kde každý umí spoustu cizích jazyků, ale současně mu činí problém říct „prosím“ či „děkuji“ ve své mateřštině.


Jsme připoutání ke světu…
… kde jsme zahlceni informacemi, ale přitom je stále obtížnější nalézt pravdu.
… kde existuje tolik možností, jak se hýbat, a přesto jsme tlustí a líní.
… kde plánujeme cesty na jiné planety, ale přitom máme problém promluvit si se sousedem.
… kde všichni odsuzují totalitní a nesnášenlivé ideologie, přesto jich je po celém světě plno.
… kde si nasazujeme tolik masek a hrajeme tolik rolí, až zapomínáme, kým jsme ve skutečnosti.
… kde jeden člověk disponuje mocí vyvraždit miliony druhých.


Jsem připoutání ke světu…
… kde před námi leží tolik možností, a my si stěžujeme, že nevidíme cestu.
… kde umírá etiketa a nikdo nevolá doktora.
… kde po nás každý něco chce, ale málokdo je ochotný pomoci.
… kde originalitu válcuje průměrnost a kde host vyhazuje vrchního.
… kde se slušnost považuje za slabost.
… kde není důležité, kdo má pravdu, ale kdo přesvědčí ostatní, že ji má.



Bloumáme světem…
… kde se honíme za výsledky, a všechny, kdo nám nestačí, necháváme za sebou, aniž bychom si uvědomovali, že stejný osud připravujeme i sobě.
… kde máme ohromné množství doktorů, léků a medicínských postupů, ale také mnohem více nemocí a zdravotních problémů než kdy dřív.
… kde přemýšlíme nad tím, jak udělat automobilovou dopravu ekologičtější, místo toho, abychom méně jezdili a více chodili.
… kde se trápíme minulostí a strachujeme z budoucnosti jen proto, abychom zapomněli žít v přítomnosti.


Naše bytí odtikává ve světě…
… kde místo toho, abychom se omezili, tak přidáváme.
… kde žije nejvíce lidí v dějinách, přesto se velká část z nich cítí sama.
… kde umění degraduje na továrnu na peníze a nerozhoduje kvalita, nýbrž potenciál prodeje.
… kde dobro věčně ustupuje zlu a to chce nenasytně všechno.
… kde ti, kteří toho mají nejméně co říct, nejvíce mluví a jsou nejvíce slyšet.
… kde se ve škole předává vzdělání, ale nepěstuje se moudrost.


Naše bytí odtikává ve světě…
… kde úspěch patří všem, ale neúspěch je jenom náš.
… kde nás média zahlcují katastrofami z celého světa, ale netušíme, co trápí naše nejbližší.
… kde jsou někteří okradeni o své dětství a jiní nedospějí nikdy.
… kde máme pluralitu názorů, ale není vhodné mít jiný názor než většina.
… kde lidé vyvinuli technologie, aby jim sloužily, načež se stali jejich otroky.
… kde se trápíme nenaplněnou touhou, i když ve skutečnosti nic nepotřebujeme.


Kráčíme světem…
… kde se nerozlišuje mezi vojáky a civilisty, kde se střílí do žen a dětí, a kde se bombardují nemocnice a školky.
…kde část lidí umírá, protože se nedostane k pitné vodě, zatímco jiná část si pitnou vodou napouští bazény, zalévá trávníky a splachuje toalety.
… kde přepravujeme jednu věc přes polovinu planety a současně přepravujeme stejnou opačným směrem.
… kde z jednoduchých věcí děláme složité a ze složitých neřešitelné, a přitom by se stačilo jen zastavit a přemýšlet.



Každý den se probouzíme do světa…
kde nasloucháme více neznámým lidem než vlastnímu nitru.
kde umíme vyprodukovat více jídla než kdy dřív, přesto lidé umírají hlady.
kdy sice žijeme déle, ale ne lépe.
kde řešíme malichernosti a skutečné problémy přehlížíme.
kde každý touží po co největších právech a po co nejmenších povinnostech.
kde se nezabíjí z nevyhnutelné nutnosti, ale pro zábavu a z rozmařilosti.


Každý den se probouzíme do světa…
kde se někdo rodí s velikým srdcem i jiný s kusem černého kamene.
kde ten, kdo nic nemá, dá spíš než ten, který má všechno.
kde se rozmazávají hranice mezi dobrým a zlým, spravedlivým a nespravedlivým.
kde ten, kdo by měl mluvit, mlčí, a ten, kdo by měl mlčet, mluví.
kde všichni mluví o světových problémech, ale nikdo je neřeší.
kde jsme na vrcholu blahobytu a na morálním dně.




Jsme uvězněni ve světě…
kde neustále toužíme po něčem novém, abychom to považovali za staré v okamžiku, kdy to dostaneme.
kde máme zástupy terapeutů, psychologů a životních koučů a povzbuzujících léků, přesto si nevíme rady se životem a bojujeme s psychickými problémy.
kde toho chceme tolik stihnout a dokázat a žijeme tolik různých životů současně, že nežijeme naplno ani jediný z nich.
kde se my lidé považujeme za pány tvorstva, ale přitom nás dokáže zabít něco tak titěrného jako virus.


Jsme figurky na šachovnici světa…
kde mít nahradilo být.
kde jedna země má potenciál zničit planetu pro všechny ostatní.
kde v jedné části světa umírají lidé hladem, zatímco ve druhé jsou popelnice plné jídla.
kde média tvoří realitu, která není reálná.
kde začínáme stovky projektů, ale málokterý dotáhneme do konce.
kde i když máme vše, co můžeme mít, necítíme se šťastní.


Jsme figurky na šachovnici světa…
kde žijeme vedle sebe, ale ne spolu.
kde chorobně toužíme po pozornosti druhých, aniž bychom o někoho projevili zájem.
kde vám každý vynadá za chybu, ale málokdo vás pochválí za dobře odvedenou práci.
kde jsme navenek okázalí a bohatí, ale uvnitř zůstáváme strašidelně prázdní.
kde máme obrovské domy, ale večeříme sami.
kde jedny drogy zakazujeme a spotřebu druhých podporujeme.


Žijeme ve světě…
kde nerozhoduje kvalita výrobku, ale jeho cena.
kde jsme se naučili skvěle přežívat, ale ztratili jsme schopnost žít.
kde člověk ztratil kontakt s přírodou, a tedy sám se sebou.
kde se z lidského jednání vytratila slušnost a důstojnost.


Žijeme ve světě…
který by se zhroutil, kdyby někdo vypnul elektrický proud.
který je globalizovaný, přesto v něm neexistuje nic společného.
který je zahlcený plastem, ale místo jeho redukce sílí jeho produkce.
který je čím dál tím rychlejší, zatímco my jsme čím dál tím unavenější.


Žijeme v přelidněném světě…
kterému ale zoufale chybí lidskost.


Žijeme ve světě plném lidí…
ale bez lidí.


Jak těžké je být člověkem!




Autor článku: Tomáš Zářecký
Fotokoláže Marie Zieglerová
Ilustrace https://www.piqsels.com/cs
 
 
 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2022 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0347 s