Jak už to bývá v každém podobném románu – otázky jsou nastoleny a je na čtenáři, aby si namáhal své mozkové závity a na autorovi, aby vše nejprve pořádně zamotal a pak podal hodnověrné, logické a jediné vyřešení. Když v národním parku Yorshire Dales na severu Francie najdou speleologové hluboko v nitru skalního masivu mrtvého muže jde na první pohled o „nevysvětlitelný zločin. “ Tak daleko přece nemohl nikdo mrtvolu přenést a proč také?

Obětí vraždy je Dave Atkins z nedaleké Burnthwaire, člověk, který měl pověst proutníka, jež nenechal žádnou ženu na pokoji. A u mnohých uspěl, což nelibě nesli jejich manželé. Důvod k jeho odstranění mělo hodně lidí, podezřelých je tedy mnoho. Je však jasné, že to mohl být jen ten, kdo se vyznal v labyrintu podzemních jeskyní. Jeden z nich by rád prozradil policii  co si o smrti myslí, je však před podáním svědectví také zavražděn
.
Na stopu dvojnásobnému vrahovi (či vrahům) se vydává od počátku vrchní „vesnický“ inspektor Jim Oldroyd a spolu s ním pak čerstvě přidělený nováček z Londýna Andrew Carter. Ten se ještě nestačil na novém působišti rozhlédnout, ani se převléknout z módního obleku a semišových bot a hned je odveden do blátivé jeskyně, aby pomohl odhalit pravdu. Ta je však důmyslně zahalena a případ je pro detektivy naprosto nejasný a nepochopitelný.

Nové jméno na anglickém detektivkářském nebi J.R. Ellis svým prvním románem navazuje na tradici anglických detektivních románů, jak je znáte z knih třeba Dicksona Carra či Ellery Queena. Nakladatelství nezapomíná připomenout, že kniha je určena fanouškům Vražd z Midsomeru. Román vyniká zejména v popisu prostředí národního parku Yorkshire Dales na severu Anglie. Tady cítíte, že je tu autor jako doma a venkovské prostředí je mu blízké. O trochu hůře si pohrává s charakterizací obou vyšetřujících – u hlavního inspektora Oldroyda je naznačeno i jeho rodinné zázemí a záliby, více však by se dalo prozradit o Andrewu Carterovi a jeho předchozí londýnské epizodě. Bližší popis všech vesničanů, kteří měli přístup do jeskyní a jsou tedy potencionálnímí podezřelými je pro jejich počet téměř nemožný, nehledě k nezapamatovatelným anglickým jménům, které nutí čtenáře občas obrátit stránky a hledat odpověď na otázku kdo je kdo? 

Jak už to musí být, odhalení je pro čtenáře nečekané, ale od začátku stále čekáte, že tím hlavním nebude pachatel ale otázka, jak se tělo mohlo dostat tak daleko do jeskynního komplexu. Trochu mi vadilo, že v tom nepomohli jeskyňáři, ale že jejich znalosti rázem předčil vrchní inspektor Oldroyd a že se bez předchozích zkušeností vydává i se svým týmem do temného podzemí. 

Spletitá záhada v duchu „uzavřeného pokoje“ (v tomto případě jeskyně) je propojena se sítí často až záhadných lidských vztahů a někdy až podivných osobností či charakterů.  Při čtení vás napadne, že „méně by bylo více“ a kratší rozsah knihy by jí pomohl v napínavosti i v charakterizaci postav. Musíte však ocenit, že po dlouhé době, je tu opět román klasického stylu, byť k němu můžete mít drobné výhrady, což v přemíře módních drsných, brutálně krvavých a přesexualizovaných kriminálek působí osvěživě. A navíc si všimnete a oceníte, jakou obtížnou práci musel mít překladatel Michael Havlen, protože řada výpovědí, náznaků a písní je v místním nářečí, které se pokusil tak trochu naklonit pro české čtenáře.